Banner
Audio povídky

Zoufalé řešení

Jednoho dne, bylo mi tehdy asi 18 let, jsem byl s kamarády na pár piv, protože Jiří slavil narozeniny. Seděli jsme u stolu v jedné příjemné restauraci a jak jsme tak kecali, nikdo si ani nevšiml, že už popíjíme každý své osmé pivo. Čím dál, tím víc jsme se bavili, nikdo nevnímal čas, když přisel za náma číšník s účtem a se slovy: „Mládenci, nezlobte se, ale zavíráme, prosím zaplatit!“

Zoufalé řešení

Srovnali jsme účet, ještě jsme nechali dost velký dýško a každý se pobral svou cestou domů. Měl jsem tehdy dost vypito, takže když jsem přisel domů, chtěl jsem ten alkohol v sobě nějak zneutralizovat, tak jsem otevřel lednici, chvíli se v ní povrtal a pak jsem vytáhl nějakou plechovku s nealko nápojem. Otevřel jsem ji, popíjel a potichu se plížil do svého pokoje, abych nevzbudil mamču, která spala v pokoji vedle mého. Tedy mela spát... Chtěl jsem se na ni podívat, ale po rozsvícení jsem zjistil, že její postel je prázdná. Napadlo mě, že je snad ještě u sousedy - tam maminka trávila dost času, protože jsme bydleli sami a já lítal pořád po kamarádech, neměla si s kým ani popovídat. Teď byla ale jedna hodina ráno. Dopil jsem nápoj, když slyším klíče a otevíraní dveří. Šel jsem se podívat. Ve dveřích stála zmiňovaná sousedka, která doslova na rukou nesla mou matku.

„Honzíku, tohle to je tvá matka, takhle se zřídila na dámské jízdě u Petrušky.“ Petruška bylo familiární jméno kolegyně mé matky z práce. „Děkuji, už to zvládnem,“ řekl jsem sousedce a s pozdravem jsem podepřel maminku, zavřel dveře a nesl ji pomalu do jejího pokoje. Tuhle dobou bylo mé mamince 43 let. Na svůj věk ale vůbec nevypadala. Každý jí hádal kolem třicítky. Měla kaštanové vlasy kratšího střihu, byla poměrně nízká, ale postavu měla výbornou i pro puberťačku. Měla kapičku širší pánev a vetší zadeček, co mně se tedy na ní nejvíc líbilo od té doby, co jsem začal koukat po děvčatech. Měla nádherný prsy, který jsem neraz potajemky obdivoval, když si po nich nechala stékat chladnou vodu ve sprše, kam je velice dobře vidět skrz klíčovou dírku na koupelně.

Žili jsme sami, otec od nás odešel, když mi bylo 5, od tý doby máma neměla moc vážných vztahů, aspoň já o ničem nevěděl. Mám ještě sestru, je jí 22 a žije s kamarádkou ve Skotsku. Domů chodívá jednou za půl roku a na svátky, čili jsem vlastně s maminkou sám. Párkrát, když jsem si to dělal, myslel jsem na maminčino bezvadný tělo, ale snažil jsem si odmyslet její obličej, aby jsem si to nerozdával s vlastní matkou, i když jen v mysli. Cestou do maminčina pokoje jsem asi třistakrát zakopnul o něco na zemi a začal jsem nadávat. Maminka, o které jsem si doposud myslel, že je takřka v bezvědomí, otevřela oči a řekla: „Honzíčku, jenom mě shoď na postel a pomoz mi sundat ty těsný džíny.“ Téměř jsem znehybněl, když jsem pomyslel, jak blízko se můžu dostat k její jeskyňce. Ještě mi mysl rmoutil chlast, tak jsem myslel na tisíc a jednu zvrhlost.

Mámou jsem doslova a do písmene praštil o postel, protože se mi sklouzla, když jsem jednu ruku natahoval po vypínači stolní lampy. „Honzíku, nezapomeň na ty džíny!“ "Neboj mami, to nezapomenu," pomyslel jsem si. Máma už takřka spala, tak jsem jí rozepnul knoflík i zip. Začal jsem jí stahovat džíny, když na mě vykoukly nádherné bílé kalhotky s průsvitnou šipkou, skrz kterou jsem uviděl maminčin porost. Měla nádherný havraní chloupky, které obepínaly jistě krásný chrám její ženskosti. Nebyla téměř oholena, jen měla prostě zkráceny porost asi na milimetr. V té chvíli se mi všechna mužská hrdost přelila do spodního prádla a můj úd se okamžitě vzpřímil. Radši jsem na maminku jen prohodil deku a rychle běžel spát. V posteli jsem ještě přemýšlel o mamince a jejich křivkách. Možná jsem se měl udělat a přišel bych na jiné myšlenky, ale já byl rád, že jdu spát. Pomalu sem usínal...

Když jsem se probudil, trochu mě bolela hlava, mohl jsem spát asi hodinu, venku byla pořádná tma. Opět jsem zamhouřil oči, ale pak jsem téměř chytnul infarkt. Ve tmě asi dva metry od mé postele jsem sponzoroval postavu se širší pánví a větším zadečkem. Byla to má máma, která ale už nebyla v tom nepohodlném svetru, ve kterým jsem ji hodil do postele. Teď měla na sobě jen bílé tričko, které obepínalo prsa s trčícími se bradavkami. Z pod trička se dokonale rýsoval trojúhelník zkrácených chloupků, který lemoval geometricky přesně nohy. Tehdy jsem absolutně nevěděl, co mám dělat. Maminka řekla: „Honzíku, nevím, jak je to s tebou, ale já neměla sex hrozně dlouho, si můj syn, cítím že ti můžu ve všem věřit, udělej mi to!“ Štípnul jsem se, jestli nespím, ale bylo to opravdový.

„Myslíš to vážně? Nebudeš se kvůli tomu nesnášet?... Světlanko?“ Řekl jsem jí křestním jménem, sám nevím proč... „Jen mi prosím říkej maminko, Honzíčku!“ „Opravdu to ch... ach...“ To jsem vzdechnul, protože mi maminka vyndala můj 20 centimetrový penis ze spodního prádla a začala ho sát. Jak byla sehnuta nad mojí pýchou, tak jsem jí nahmatal ten krásný zadeček a hladil jsem ho. Prstem jsem jí zkoušel nejdřív lehce anální dírku. Když jsem se ocitnul prstem na jejich pyscích, maminka beze slova chytla mou ruku, olízla mi prostřední prst a řekla: „Teď mi tu dírku projeď pořádně!“ Neváhal jsem a zasunul jsem jí svůj prostřední prst asi z jedné třetiny do prdélky, máma vzdychala a jazykem opracovávala můj klacek... „Mami, dáš mi ochutnat tvou pičulku?“ Mama si klekla na všechny čtyři a já se zvednul a začal ji zezadu ochutnávat... nádherné... když jsem zabořil jazyk do jejího análku, slyšel jsem, jak začala plakat: „Nikdo mi to dlouho neudělal, Honzo, ošukej svou maminku!“

Plakala a do toho sténala, já myslel, že se udělám tak jako nikdy. Lehl jsem si, ona na mě sedla a začala přirážet. Slzy jí stékaly po tvářích, pak po těch krásných prsou a dopadaly na mou hruď. Jak přirážela svojí vaginou na můj pyj, přes slzy řekla, „polib mě.“ Když se spojily naše rty, maminka mi vsála můj jazyk do svých úst... to už bylo na mě moc... vytáhl jsem z ní ptáka, přehodil ji na záda a celý obsah mých varlat jsem jí vystříkal na prsa, odkud to stékalo na mou peřinu. „Díky, Honzíku!“ slyšel jsem říkat postavu, která se vzdalovala a mizela ve tmě chodby. "Není za co," pomyslel jsem si, otevírajíc skříň, kde mám čistý povlíkačky na peřiny...

Komentáře k povídce (0)

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.