Husté, dlouhé a černé vlasy se vznášely kolem mého těla a voda tak krásně nadnášela... Upadla jsem do polospánku. Najednou slyším zvuk vody jakoby se ke mně někdo přibližoval. Nechávám oči zavřené dál ležím ve stejné poloze a čekám co se stane. Neznámý připlaval až ke mně, začal mě pozorovat, ale nic nepodnikl. Rozhodla jsem se ho trochu podráždit, tak jsem si opět začala hrát. Jak jsem čekala, dlouho to nevydržel a začal mě hladit po mém mokrém těle. Pootevřela jsem oči, ale jen tak, abych ho přes své řasy viděla v měsíčním svitu. Nečekala jsem, že uvidím svého spojence a v neznámém jsem poznala Arkina, člena skupiny bojovníků za stranu dobra, se kterou naše skupina odnepaměti válčí. Tím víc mi bylo líto toho, co jsem udělat musela… Jeho dotyky mi byly příjemné, a tak jsem ho nechala, ať si se mnou dělá, co chce. Začal do mě vnikat prsty a následně i jazykem.
Netrvalo dlouho a voda se začala mísit s mými šťávami. Po chvíli jsem vykřikla v krásném orgasmu. Pořád jsem plula na hladině jako rozkvetlá květina a Arkin mě začal přitahovat blíž ke břehu. Užívala jsem si jeho dotyky, dokud to šlo. Položil mě na břeh tak, abychom ještě pořád byli trochu ve vodě a naše těla splynula v jedno. Vydechla jsem v návalu rozkoše... Arkin se brzy vzepjal v krásné křeči. V tu chvíli jsem zahlédla vedle sebe Arkinův meč. Vzala jsem ho a proťala Arkinovo hrdlo. Bezvládné tělo bývalého bojovníka za světlo kleslo k zemi a zbarvilo břeh rudou krví. Oblékla jsem se a otřela jsem zbraň. Než jsem zmizela v temnotách lesa otočila jsem se a pravila jsem... „Světlo je slabé proti síle temna, nechť zhasne...“
