Nastoupila jsem do výtahu, a když se dveře už zavíraly, rozrazila je silná mužská ruka. Mirek, náš soused. Můj manžel Petr s ním chodil hrát kopanou, ale jinak jsem o něm nic nevěděla. Snad jen to, že žil sám, i když to byl fešák. Stiskla jsem osmičku a výtah se rozjel. Usmála jsem se na Mirka a optala se, jak se mu daří. Kývl na znamení, že dobře a na oplátku se optal, jestli si půjde dneska Petr zahrát. Ještě, než jsem mu stačila říct, že manžel odjel na celý týden do zahraničí výtah sebou trhnul a mezi dvěma patry zastavil. Zhaslo světlo a rozsvítilo se nouzové osvětlení. „Co, co se děje“ zakoktala jsem poděšeně. „Co by vypnuli proud,“ odpověděl Mirek a podíval se na hodinky. „Proboha už je půl třetí!“ „Spěcháte někam?“ „Ale ne, jen jsem zapomněl, dneska dole na vývěsce je oznámení, že od půl třetí do čtyř nepůjde elektrika!“ Cítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo, „ale to přece nemůžou, musí nás pustit!“ „Ale můžou, vždyť to vyvěsili na nástěnku.“ „Ale já jí nečtu!“ „No vidíte, já ano a taky jsem zapomněl,“ řekl Mirek a pohodlněji se opřel o stěnu. „Budete to tu muset se mnou vydržet, dodal s úsměvem.“ „Pokusím se,“ usmála jsem se na něj, ale v duchu jsem cítila zděšení.
Najednou jsem cítila, že se mi chce čůrat mnohem víc, než se mi před chvíli zdálo. V podbřišku mě tlačilo a štěrbinka se sama trošinku rozevřela. Chvíli jsme si povídali nezávazně o práci. Močový měchýř tlačil pořád víc a víc, stiskla jsem kolena k sobě, abych tomu tlaku alespoň trošku čelila. Na chvíli to pomohlo, ale za chvíli se ozval podbřišek znovu. Stála jsem jako zkroucený paragraf, že by si toho musel všimnout i slepý. Močový měchýř silně tlačil a já čím dál víc toužila po úlevě, kterou by skýtalo to, kdybych mohla zlatavou tekutinu vypustit na zem. Měla jsem už problém vnímat, co Mirek říká a zároveň mu rozumně odpovídat. V hlavě se mi honila jediná myšlenka, čůrat... čůrat... Jako by z dálky jsem postřehla, že Mirek říká, abych se na něj nezlobila, ale že má velký problém. Zpozorněla jsem. Omlouval se, že vypil po obědě dvě piva a že ho teď strašně tlačí a neví jestli to vydrží. Asi jsem zčervenala a tiše špitla, že jsem na tom stejně ne-li ještě hůře...
„Když jsme na tom stejně“ usmál se Mirek „tak se přeci nebudeme trápit.“ „Otočte se ke stěně já se taky otočím a ulevíme si.“ „Tady,“ namítla jsem nepřesvědčivě. Přitom jsem se rozhlédla po výtahu. Špinavá podlaha a v jednom rohu nažloutlá skvrna, nasála jsem vzduch a bylo mi jasné, že určitě nebudu první ani poslední, kdo bude v tomhle výtahu močit. Ostatně jsem cítila, že mi už stejně nic jiného nezbývá... V podbřišku mě tak tlačilo... Mirek, aniž na cokoliv dalšího čekal se otočil ke mně zády a začal si rozepínat poklopec. Nerozhodně jsem stála s překříženýma a stisknutýma nohama a ze zamyšlení mě vytrhnul až pleskavý zvuk. V rohu, kde Mirek stál, stékala po stěně žlutá tekutina a na zemi se rozlévala do malé loužičky, která mizela škvírami v podlaze do výtahové šachty. V hlavě mi bušilo tak silně, že jsem to div nepustila do kalhotek. Chvatně jsem si je stáhla ke kolenům, vyhrnula krátkou sukni a ani jsem se nestačila už otočit, jen jsem přidřepla, roztáhla stehna a pysky se mi rozevřely tlakem proudu, který se dral ven. Nejdříve vytrysklo jen několik kapek, které mi stekly mezi chloupky v klíně, ale pak vystříknul první silný proud a pak v kratičkých poryvech další a další. Měla jsem přivřené oči a vychutnávala tu slastnou úlevu, a tak jsem si teprve za okamžik uvědomila, že Mirek už nemočí, ale klečí na podlaze a zírá na mojí chlupatici.
Touha močit však byla silnější než stud. Zlatý proud ze mě stříkal dal a nešel zastavit... Jen jsem se snažila zakrýt trochu výhled rukou. Strčila jsem dlaň před černý trojúhelník, ale dalším výstřikem jsem si jí zmáčela a podvědomě jsem ucukla. Mirek vstal a já fascinovaně hleděla na jeho kalhoty. Poklopec si nezapnul a ven visel jeho klacek. Parádní ocas takový jsem fakt ještě neviděla. Z klína jsem vymačkávala poslední kapky moči, když Mirek vytáhl kapesník, pořádně si osušil svůj klacek a pak přešel ke mně. Seděla jsem na bobku a měla jeho ocas přímo před obličejem...
„Vykuř ho!“ „Co si to...“ zaprotestovala jsem, ale víc jsem říct nestačila. Akorát jsem domočila a snad úlevou po tom strašném utrpení, snad i tím, že jsem měla v puse takový klacek se mi podbřišek jemně stáhl a já dostala maličký, jemňounký, ale hrozně příjemný orgasmus. Má štěrbinka vlhla, ale už to nebylo čuráním...
