Ten lump, to prase, co tu bude sedět do smrti je totiž český státní příslušník. V Bělorusku podnikal, žil tam dlouhá léta a vesele se bratřil s mocí, která tam teď velí. Myslím ale, že velmi dlouho věděli, kdo jim po nocích v temných uličkách podřezává a znásilňuje mladý holčiny, který šly třeba jen venčit svýho raťafáka. Dokud se dělil o prachy z výnosů podnikání, tolerovali to. Když chtěli příliš a on se cukal, hned se našlo několik svědků, kteří si vzpomněli že tenkrát... Prostě sedí a já jedu dělat rozhovor. Nejsem v takovémto zařízení poprvé, ale zde je to poněkud jiné. 150 razítek a povolení na 20 minut rozhovoru, velice dotěrná osobní prohlídka při vstupu a pak už dřepím v malé místnosti se zrcadlem na boku, čekám, až ho přivedou. Musíme mluvit v jejich jazyce, snad to budu moci obejít. Vstupuje chlap, vysoký jako hrom, s prackama, co mají na rukou krev. Vedou ho dva, spoutaného ho usadí naproti mně u stolu a odejdou.
Řekla jsem mu jméno, pro jaký žurnál pracuji a on souhlasil, že odpoví, ale jen na to, na co bude chtít. Na otázky týkající se zdravotního stavu odpovídá kladně, na otázku, zda se mu stýská po domově rovněž. Sám se rozpovídal o podnikání a při několika otázkách, ohledně případu, se začal potit. Popisoval nejdřív důkazy obžaloby, vyvracel je, ne však nijak vehementně. Když zjistil, že nemám diktafon (nebyl mi povolen) chvilku na mě koukal a potichu povídal, jaké to je. Když mladé dívenky chodí po ulicích, třeba ke kamarádkám jen tak. Mají krátké sukně, z jara bývají neopálené, bleďounké a důvěřivé. Není jim víc než 17 let a dají se do řeči s každým, kdo na ně jemně přimhouří oči. Když jim pak slintal do ucha, holčiny většinou nacpal do sklepa svýho baru, když je lízal a ony měly ruce přivázané ke kruhům u stropu, nechával je tam viset a odcházel z baru si občas líznout a holky tam visely, v tlamičce kus hadru...
Jak pak nechával své VIP zákazníky s holkou dělat psí kusy, jedna každá tam byla od šukací panenky po toaleťák několik dnů. A pak se jich prostě zbavil. Co víc prý k tomu má říct, neví a kdyby mohl, líznul by si i mě, cejtí prej to prase, že bych mu chutnala. Jsem ráda, že ten rozhovor končí, odvádějí ho pryč a já mám svou senzační výpověď několikanásobného vraha a násilníka. Jdu se stráží ven, ale cesta je nějaká jiná, jdeme po chodbě, kde jsou malé cely. Jeden ze strážníků mě chytá za culík a cpe mi do pusy hadr. Narval mě do malé, tmavé místnosti s pelechem, co mu čouhaj péra ven. Serval ze mě hadry, nacpal mi prsty do píčky a bezhlesně mě prstama projížděl. Čuchal si k nim a olizoval je, ohnul mě na tu špinavou postel, roztáhnul mi nohy a lízal. Pak jsem slyšela nějaký šramot a cítila jsem prsty v zadku, už tam nebyl jen on.
Někdo mě zezadu tahal za bradavky, velmi surově za vlasy a někdo, také v uniformě, mi rozevřel pusu. Souložil mi mandle, nešlo mu o kouření, jezdil ve mě jako ve vagíně. Zároveň jsem cítila další ocas v píčce, bolelo to. Někdo mi plival za zadek. V tom šeru, které tam panovalo jsem toho moc neviděla, bála jsem se a držela. Zacházeli se mnou jak s poslední čubkou, šukali mě snad dvě hodiny, všechno mě bolelo a ty kurvy dokázali jenom vyndat ty svý ptáky z poklopce uniformy. Ani jeden se nenamáhal se svlíknout a podle smradu ani před tím umýt. Vše probíhalo beze slova, až když mě pouštěli ven, prohodil u osobní prohlídky nějaký důstojník, že některé výslechy by měl dělat chlap.
