Nééé, že bychom byly nějaké staruchy, ale jsme obě nějaký ten rok vdané a máme děti. Julie se proháněla po parketu a já zatím civěla do sklenice se zteplalým vínem. Vzpomínala jsem přitom na staré dobré časy. Bylo to před deseti lety, právě nám bylo osmnáct. Obrážely jsme jako šílené všechny bary a diskotéky ve městě, lily do sebe víno po celých litrech, balily jsme kluky a myslely jsem si, že zůstaneme takhle mladé, neodolatelné a krásné snad na věky. „Nezatančíme si?“ Něčí hluboký sametový hlas mě vytáhl ze vzpomínek. Vzhlédla jsem a pohlédla do tváře dokonalému, živočišnému mužskému, který se vyznačoval vším, z čeho ženským slábnou kolena a motá se hlava. Na okamžik jsem uvažovala, čím ho asi zaujala moje maličkost. Když jsem přijala jeho pozvání a tančila s ním po parketu, jenom na krátko jsem si vzpomněla na domov a rodinu.
Ten chlap byl neskutečně krásný, uměl báječně tančit, choval se slušně a nevtíravě. Netrvalo dlouho a celá jsem hořela v jeho silné náruči. Když si to teď tak vybavuju, ani se není čemu divit. S manželem jsem už delší dobu vedle sebe žili jako dva úplně cizí lidé, sice pod jednou střechou, ale už hezkých pár měsíců jsme spolu nic neměli. Je to zajímavé, jak ten čas letí a člověk si toho málem ani nevšimne. Bylo jasné, že přímo hladově toužím po něžných dotecích, laskání a milování. Nicméně jsem se měla umět ovládnout, poděkovat mu ve vší slušnosti za tanec, sednout si ke svému vínu, popřípadě si dát ještě dvojku, a nakonec jet domů. Zkrátka jsem se neměla dát strhnout. Jenomže právě to jsem neudělala. Tancovala jsem s Kryštofem celý večer, povídali jsme si o všem možném a vypili jsme při tom takovou spoustu vína, že jsem se docela slušně namazala. A to tak, že jsem Kryštofovi vykecala, že jsem až do druhého dne volná, že doma není mužský ani děti, které byli u babičky, protože mám na zítra zamluvenou prádelnu.
Kryštof se smál, nejspíš tomu, jak jsem pod parou, ale já jsem žvatlala dál, vůbec jsem se nedokázala kontrolovat. Pozdě v noci, nebo lépe řečeno už vlastně k ránu, jsem odjela taxíkem sama domů. Když jsem se vzbudila, měla jsem hlavu jako střep, jak už to tak bývá, když to člověk někde roztočí a vypije toho víc než má. Vklouzla jsem do šortek s tričkem, lehce jsem se opláchla a svázala vlasy do uzlu. V kuchyni na stole ležel vzkaz od Ivana: "Včera jsi to táhla pěkně dlouho. Vrátím se až večer. Ivan." Vychutnávala jsem si to fantastické ticho v bytě. Posbírala jsem špinavé prádlo a vzpomínala na předchozí večer. Kroutila jsem mrzutě hlavou, protože jsem nevěděla, co všechno jsem Kryštofovi napovídala a kam až jsem ho nechala zajít. Sešla jsem s těžkým košem dolů do prádelny, zamířila ke dveřím a musela jsem šátrat po zdi, protože to zatracené světlo na chodbě bylo zase rozbité.
V tom jsem ucítila, jak mě někdo popadl. Vyděšeně jsem vykřikla. Upustila jsem koš na podlahu a snažila se vymanit z ocelového sevření. „Marie to jsem přece já.“ Poznala jsem známý, hluboký hlas ze včerejška, který zašeptal moje jméno. „Ty, Kryštofe?“ „Jo. Tak pojď Marie.“ Pustil mě, vzal mě za ruku a položil si ji k obrovské bouli na kalhotách. „Chci to s tebou dělat, Marie, teď hned, tady. Sama cítíš, jak moc po tobě toužím.“ Chraptěl a mocně se mi třel podbřiškem o ruku. Přitiskla jsem se k němu a cítila jsem, jak se jeho tělem převalují vlny žádosti a zaplavují i mě. Rychle mě odtáhl do prádelny a zavřel za námi dveře. Začal mi rukama chtivě přejíždět po těle a do jeho chtíče se mísilo chřestění utržených knoflíčků, kutálejících se po podlaze. Sevřel moje kozy a přitiskl se k jedné mé rozince. Začal ji zběsile sát a mně se rozkoš rychle šířila až dolů k pootevřené štěrbince.
Jakmile Krištof zjistil, jak moje tělo žádostivě reaguje, rozepnul mi kalhoty a zajel pod ně svými silnými prsty. Stála jsem tam jako socha, neschopná sebemenšího pohybu. Tělem se mi šířilo vzrušení, které jsem do té doby nikdy nepoznala. To, jak se mnou až brutálně zacházel, kupodivu způsobilo, že jsem se celá uvolnila a snažila se co nejintenzivněji prožívat všechno, co se se mnou v tu chvíli dělo. Jednou rukou sevřel obě moje zápěstí a držel mi paže nad hlavou. Druhou rukou mi pravidelně kroužil po štěrbince a jeho jazyk si jemně pohrával s mými prsy a s ušními lalůčky, než po chvíli zašeptl: „Není to nádhera, Marie? Chceš zažít ještě víc, holčičko moje? Tak hezky roztáhni nohy, ano?“ Jeho hlas mě neuvěřitelně vzrušoval a cítila jsem, jak se ze mě řine milostná šťáva. Už nebylo nic, co by mě dokázalo zastavit.
Moje tělo se zmítalo v křečích, z píčky se valily proudy horkého mlíčka a cítila jsem, jak mi, skoro až bolestivě, tuhne poštěváček. Klesla jsem na chladnou tvrdou betonovou podlahu. V tom jsem ucítila, jak mě Kryštof popadl v pase a otočil si mě na břicho. Jeho obrovský kyj mě málem roztrhl, když ho do mě zarazil až na dno. Jednou rukou si přidržoval klín nahoře, druhou mě popadl za vlasy a až neurvale mi zvrátil hlavu dozadu. Moje kundička byla už tak zmáčená, že to slyšitelně mlasklo pokaždé, když do mě tlustým čurákem zajel až po kořen. Z chodby jsem zaslechla něčí hlasy, někdo vzal za kliku, ale byla jsem tak vydrážděná jeho jízdou, že mi to bylo naprosto jedno. Nikdo naštěstí nevešel a Kryštof mě dál a dál zběsile mrdal. V tom jsem ucítila, jak mi něco proniklo do zadní dírky.
Chtěla jsem zaprotestovat, ale neměla jsem nejmenší šanci, protože mi zakryl rukou pusu a zarazil mi svůj zkamenělí klacek do zadní dírky. Ze začátku to dost bolelo, ale Kryštof mi pošeptal do ucha: „Uvolni se Marie, hezky se uvolni a snaž se přizpůsobit mému rytmu.“ Začala jsem se k němu jemně přirážet a líbilo se mi to čím dál tím víc. Krištof mi současně zajel do přední dírky dvěma prsty, vláčně ji začal šoustat a druhou rukou mi usilovně hnětl kozy. Přirážel ke mně čím dál tvrději a rychleji, až ho nakonec ze mě vytáhl, obrátil mě na záda a přistrčil mi svoje, chtíčem pulzující, mužství k puse. „Vem si ho, Marie.“ Otevřela jsem pusu a nechala jsem si jeho penis vklouznout až do svého široce otevřeného hrdla. Vyplňoval mi celá ústa a cítila jsem, jak mi do krku stříká horká, slaná šťáva. Bylo jí tolik, že mi brzy začala vytékat oběma koutky.
Kryštof na mně těžce ležel a prsty měl pořád hluboko zasunuté v mé kundičce. „Tak už máš dost, Marie?“ Zašeptal ve tmě. „Ne, já nemám nikdy dost,“ zakňourala jsem. Cítila jsem, jak se jeho prsty ve mně, začínají pohybovat. Sjel obličejem k mé rozpálené píčce a začal z ní slízávat moji milostnou šťávičku... Od té chvíle v prádelně se ze mě stala šťastná žena. V manželství mi to klape, mám báječné děti a opravdu ohnivého milence. Scházíme se několikrát do týdne. Málokdy si to ovšem rozdáváme v posteli, ale na místech, o kterých bychom si ani nemysleli, že jsou určená k tak báječnému milování...
