Banner
Audio povídky

Svědomí

Vracela jsem se z tréninku, není to až tak dávno, teprve začínalo první teplo. Mastím si to zkratkou přes park, všechno tak krásně vonělo a já se už viděla v pelechu u telky a kafča. Zaslechla jsem tenoulinké zasténání, říkám si, snad jenom blbě slyším a mažu dál. A znova.

Svědomí

No sakra, jestli tu někdo někomu ubližuje..., už se hrabu křovím, hraju házenou a sílu mám a pro strach uděláno taky. Prolejzala jsem kdejaké křoví a nic. Snad se mi to zdálo a vracím se zpátky na vyšlapanou cestičku. Jéžiš, chtěla jsem vykřiknout, ale výkřik se mi zastavil v krku. Výjev, který jsem za větvemi viděla mi vzal dech. Na polorozbořené lavičce, s nohama spuštěnýma dolu, ležela holčina, ruce měla kusem hadru svázaný za hlavou a u jejich nohou klečelo nějaký individuum a lízalo jí. Dívenka byla bleďounká, taková hubeňoučká, ústa něčím ucpaná. Jen tiše sténala a sem tam se pokusila o nějaký odpor. Já, místo abych jakkoliv zasáhla, jsem si rychle strčila ruku mezi nohy. Ani jsem nepípla a celou tou scénou jsme byla značně vzrušená. Ten chlap byl oblečenej do nějakejch starejch hadrů, všude se válelo plno igelitek a smrděl až ke mně. Celej byl takovej zarostlej a zatímco jí lízal, jednou rukou si honil tu špínu, co se mu houpala mezi nohama.

Zvedl jí nohy nahoru a držel je jednou rukou. Druhou jí strkal prsty do kundičky a plival jí na ní. Funěl jak prase. Celou dobu ale nepromluvil, jen přitlačil a dívenka s sebou začala víc mrskat. Vyťal jí facku a narval jí ho do poplivané pičky. Sténala a potichu plakala a on ji bezhlesně mrdal, mačkal jí prsíčka, chudinka, byl dost hrubý. Jezdil v ní a po chvíli ho rychle vyndal, vyrval jí z pusy ten hadr a souložil jí ústa. Zřetelné zvuky dávení mě nenechali na pochybách, že zvrací. Dostala další facku a už byl hadr zase v puse a ten špinavej kokot v té malé pičce. Já už mezitím cítila, že ještě chvilku a budu, jezdila jsem si po kundě jak smyslů zbavená. On ji dvěma hmaty přehodil na břicho, nohama ji držel a zapálil si. Kouřil a přitom jí vymrdával, klepal jí popel na zadek a furt při tom šukal. Já už jsem se mezitím mlčky udělala. Pořád jsem si říkala, musíš jí pomoci, musíš... Už ležím doma u telky a mám na stole kafčo. Co nemám, je svědomí.

Komentáře k povídce (0)

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.