Banner
Audio povídky

Stačí chtít

Začalo to jednoho dne, kdy jsem z kamaráda konečně vymámil číslo na tu krásnou holku, která s námi byla na jedné akci. Byla nádherná a já z ní celý večer snad ani na chvíli neztratil zrak. Taky si ze mě pak ostatní utahovali, že jen čumím a kde nic tu nic.

Stačí chtít

No co už, já osobně mám velice nízké mínění sám o sobě a po mnohých špatných zkušenostech z minulosti, se situacím, jako je komunikace s neznámou dívkou a k tomu tak hezkou jako byla tahle, vyhýbám. Přicházím tím sice o hodně, ale teď jsem nakonec přece jen získal, co jsem chtěl. Napsal sem ji přes WhatsApp a jen tak zlehka jsem začal, jestli jí nevadí, že jsem si ji přidal do přátel a jestli si vůbec uvědomuje, který že to jsem. Pamatovala si a to jsem byl mile překvapen. Komunikace se rozvíjela a já začal zjišťovat, jak je otevřená a upřímná. Už tehdy jsem začal chápat, že je to naprosto tip holky, kterou bych někdy chtěl. Jak čas plynul zjišťovali jsme o sobě víc a víc a já zjišťoval, že má na kluky naprostou smůlu a měl jsem vztek na ně, ale kupodivu taky na sebe, protože jsem pro ni chtěl něco lepšího.

Nejen člověka, co by se s ní vyspal a pak ji zahodil jako rozbitou věc. Za takového jsem se považoval. Jestli milně nebo ne, to mi nikdy neřekne, protože se na to neptám, ale doufám, že to tak je. Chodili jsme spolu na různé akce a když se nás lidi ptali, jestli spolu chodíme, tak jsme oba odpovídali, že NE. Ale já bych raději říkal ANO. Časté byly i otázky tipu "jste spolu co chvíli, tak to spolu jen spíte?" I na tuto otázku jsem bohužel musel říkat, že ne. Nevím, jak to v tu dobu cítila ona, ale mně to rozhodně mrzelo, ale neměl jsem stále dost odvahu se o něco pokusit. Říkal jsem si, že když se teď něco pokazí, tak přijdu o skvělou kamarádku. Ale co už. Odhodlával jsem se dlouho, připravoval jsem se na to jak psychicky, tak i fyzicky. Začal jsem cvičit víc než dřív a prostě dělat víc věcí pro svoje tělo. Všimlo si toho spoustu lidí, ale nebyl jsem si jistý, že i ona.

Byla nádherná, a to i přesto, že to nebyla dlouhonohá blondýna 90-60-90, kterou bych já osobně asi za tak hezkou nepovažoval. Byla menší a vlasy měla tak nějak nad ramena. Krásné čokoládově hnědé vlasy, které se ke konci vlnily. Krásné modrošedé oči, které se neustále leskly jako dvě světýlka, když se smála. Úsměv jak princezna a malinké perličky místo zubů. Jemné rty a kulaťoučkou bradu. Ideál dívky podle mého názoru. Přirozená krásná mladá postava. Přišla doba, kdy jsem z ní naprosto šílel. Měl jsem její fotky v mobilu, každou holku, na kterou kamarádi ukázali, jsem si v duchu porovnával s ní. Myslel jsem na ní každým dnem a skoro každou noc se mi o ní zdálo. Ta chvíle, kdy s tím něco udělám, už prostě musela přijít, říkal jsem si: „Snaž se, přemýšlej, přijdeš na to, jak vytvořit vhodnou příležitost a jak se vyslovit.“ Nenapadlo mě nic lepšího, než ji pozvat do kina na romantický film a pak na večeři.

Jak jsem doufal, že se vyřeknu už v kině, tak se nic nestalo. „Dobrá,“ řekl jsem si, udělám to při večeři, ale ani k tomu nedošlo. Když jsem ji doprovázel domů, řekl jsem si, že když to neudělám teď, tak už nikdy. Zastavil jsem kousek za lampou, bylo už pozdě večer a v tom místě bylo lehce šero. Na její otázku: „Co se děje?“ jsem řekl, že jí musím něco říct. Její oči se na mě upřeně dívaly a leskly se v odrazu světla. Chvíli jsem se na ni jen tak díval a byl čím dál nervóznější. Začala naléhat: „No tak, co jééé?“ Začal jsem: „Víš, znáš ten pocit, když něco strašně chceš a můžeš se na to třeba každý den dívat, ale víš, nebo si myslíš, máš prostě ten pocit, že to nikdy nemůžeš získat?“ Jen lehce přikývla a její pohled se pořád upřeně a s nedočkavostí soustředil na mě. Pokračoval jsem: „Ten pocit už prožívám nějakou chvíli,“ věděl jsem, že jí začíná po tomhle večeru docházet, kam mířím a začínala se usmívat, „ale už nechci a chci tu věc, nebo spíš osobu získat.“

Sklopila zrak a já začal mít pocit, že to znamená ne. Vzal jsem ji lehce za bradu a zvednul ji. V jejích očích byla nejistota, ale i něco víc. Sklonil jsem se a políbil ji. Chvíli se nic nedělo a jen tak jsme na sebe zírali. „Co jsem to udělal,“ říkal jsem si. Po chvíli řekla: „Tak půjdeme, ne?“ jen tak, jako by se nic nestalo a já šel. Šel jsem s ní a byl celkově nějak mimo. Přemýšlel jsem, co se to vůbec stalo, co se jí asi tak honí hlavou. Přišli jsme k nim a bylo všude zhasnuto. Byl jsem jako tělo bez duše a jen jsem se zeptal: „Vaši už asi spí, co?“ Odpověď zněla: „Nikdo není doma, víš“ Mluvila s takovým klidem, jak kdyby se před chvílí nic nedělo. Byl jsem z toho celkem zklamaný. Řekla jen: „Tak ahoj a díky za kino a večeři.“ A odcházela směrem k domu. Ničemu jsem neodporoval a začal pomalu odcházet. Sedl jsem si v nedalekém parčíku na lavičku a přemýšlel.

Za chvíli mi přišla SMS. „Na co myslíš?“ byla od ní. Napsal jsem „Na to, co se stalo, co jsem udělal špatně, a na co myslíš asi tak teď ty?“ Za chvíli přišla odpověď „Můžeš přijít k nám?“ Neváhal jsem a byl tam za chvíli. Zazvonil jsem a z okna se ozvalo „pod nahoru.“ No co, šel jsem, dveře nebyly zamčené, a tak jsem v klidu vyšel až do prvního patra k jejímu pokoji. Kdo teď čeká, že ležela nahá na posteli a řekla „čekám jen na tebe,“ se plete. Seděla u stolu a dívala se na kousek papírku. Sedl jsem si a zeptal se, co to má. Podala mi vstupenku. Byla to vstupenka na akci, kde jsem ji viděl poprvé. Zeptala se mě, jestli si pamatuju na ten večer. Přikývl jsem. Polohlasně dodala, že si mě té noci taky všimla a, že se jí hrozně líbilo, jak jsem klopil zrak, aby si nevšimla, že se na ni dívám. „Celou dobu jsem ti to neřekla, ale taky si taková věc, o které jsem si myslela, že ji nikdy nebudu mít. A teď? Teď, když tě v podstatě mám, tak nevím, co mám dělat.“

Podíval jsem se na ní a odhodlal jsem se ji ještě jednou políbit. Vstal jsem, ona taky, sklonil jsem se k ní, ale ona mě políbila dřív než já ji. Líbali jsme se poměrně dlouho, než mě převrhla na postel. Začali jsme se líbat ještě víc než do teď a začala mi sundávat košili. Začal jsem ji také svlékat. Byl to krásný pocit a nikdo z nás v tu chvíli nemyslel na to, že bude sex. Bylo to jasné, ale tak přirozené. Ráno, když jsme se probudili a oblékli, jsme zjistili, že jsou rodiče už doma. To bude vysvětlování. Čeho jsem se nedočkal. Její matka se mě zeptala: „jsi tu už dlouho?“ Já ze sebe vykoktal, že jsme přišli pozdě a já tu přespal. Ale hned jsem ji začal ujišťovat, že se nic nedělo, i když to byla prachsprostá lež, protože minulá noc byla plná vášnivého sexu.

Její máti se na mě křivě podívala a řekla: „Vááážně? Já bych nic nedala za to, že se něco dělo.“ Podíval jsem se na ni a z mého pohledu muselo být jasné, že jsem prvně lhal. Ale dál už se na nic neptala. Nasnídali jsme se a šli ven. Projít se parkem a to už jsme se drželi za ruce a líbali každou chvíli. Teď spolu chodíme už rok a půl a nepřestáváme se milovat ani minutu. Pokud něco opravdu chcete, tak si za tím jděte, a pokud jste to opravdu tak moc chtěli, tak vás ta věc, nebo osoba nemůže přestat bavit snad ani na minutu. Každý má totiž na to, o co usiluje. Dostal jsem, co jsem chtěl, ale netvrdím, že jsem zvítězil. Já dostal ještě něco víc než jen pouhé vítězství.

Komentáře k povídce (0)

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.