Něco se stalo? Prolétlo mi hlavou a spěšně jsem otevřela. Přilípl mi rty do koutku úst a protáhl se kolem mě dovnitř. Zavřela jsem a chtěla jsem ho zeptat, co se děje, když to Pavlína čeká až za dva měsíce, ale zabručel, že by se nejdřív potřeboval osprchovat a vzápětí zmizel v koupelně. Přes dveře jsem se zeptala, zda má hlad. Odpověděl, že večeřel v jídelním voze, ale že by se napil toho mého rybízového vína, které mu tak posledně chutnalo. Přinesla jsem ze spíže láhev a když jsem víno lila do broušené sklenice, rubínově zajiskřilo. Po chvíli jsem si uvědomila, že bych se měla jít ustrojit. Zvedla jsem se v okamžiku, kdy se Petr objevil ve dveřích. Můj pohled přitáhly jeho bílé slipy a ten pahrbek pod nimi. Petr měl široká ramena a pevnou hrud s téměř souvislým porostem tmavých chloupků.
Dost zmateně jsem ze sebe dostala otázku, proč vlastně přijel. Přistoupil až ke mně a v jeho obličeji se usadil roztržitý úsměv. „Nebudu kličkovat a vymýšlet si, že Pavlína už nemůže, víš. A já jsem bez toho jako nemocný.“ Odmlčel se a sledoval, jak se budu tvářit. Pravdou je, že mě svou řečí pořádně zaskočil. Nevěděla jsem, jak zareagovat. Ve zmatku jsem se to pokusila obrátit v žert. „Ještě dodej, že máš od Pavlíny dovolení, mizero...“ „To zrovna ne, ale řekni sama: nebude lepší, když to zůstane v rodině? Cizí by chtěla prachy, nebo si pak dělat nějaké naděje.“ „Tobě snad přeskočilo Petře,“ hlesla jsem, došlo mi, že to myslí vážně. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. „Jenom mně netvrď, že už jsi to vzdala. Když jsi byla posledně u nás, šel jsem v noci na malou a zaslechl, jak povzdycháváš. Opatrně jsem nahlédl. Dělala sis to vlastníma rukama. Přiznám se, že jsem se musel dost držet, abych si k tobě nepřilehl. Z toho mám dojem, že to prospěje nám oběma.“
„Máš úplnou pravdu,“ chtělo se mi vyhrknout, ale byl to přece jen manžel mé dcery. Klesla jsem do křesla, rukama sevřela boční opěrátka a zamumlala, že se mi to nezdá jako dobrý nápad. Zasmál se, uchopil sklenku s vínem, přiblížil se ke mně. „Mám dojem, že řečí bylo dost. Stvrdíme naši dohodu přípitkem?“ Přistrčil mi sklenku ke rtům a naklonil ji víc, než bylo zapotřebí. Několik doušků jsem polkla, zbytek mi zalil krk. „Co to děláš?“ hlesla jsem užasle, víno mi teklo na ňadra a po břichu, až do klína. „Promiň,“ řekl, ale v očích mu jiskřilo, nebylo těžké uhodnout, že to udělal úmyslně. „Honem sundáme župánek,“ pravil s šelmovským úsměvem a jediným škubnutím mě rozhalil a vzápětí využil bezděčného rozchýlení kolen a rychle se mezi ně vmáčkl. „Osuším tě rty a jazykem, ano?“
Přiklonil hlavu a začal mně lízat jazykem bradu. Z ní přeskočil na krk, z něj zamířil k ňadrům, která se mi už nadýmala. „Měla bych ti za to nafackovat,“ vymáčkla jsem ze sebe, ale nic jsem proti sání bradavek nepodnikla, brzy mi z toho mravenčilo tělem a začala jsem malátnět. Sjížděl jazykem po mém břichu, prolízl mělkou pupeční jamku. Zasvědilo mě z toho mezi závojíčky. Už mě to přemáhalo, ale dokázala jsem uchopit jeho hlavu a donutit ho, aby zvedl oči. „Petře, ty to ode mě opravdu chceš?“ „Copak bych se jinak k tomuhle odvážil? Copak bych riskoval, že mě vyženeš a zatelefonuješ Pavlíně, co jsem si k tobě dovolil?“ vychrlil na mě a znovu přiklonil obličej k mému tělu, zadýchal mi do porostu a vzápětí se už jazykem zavrtával do mé pukliny. Zaklonila jsem hlavu a neubránila jsem se zavzdychání.
Prodral se rukama pod má stehna, nohy mi lýtky vyzvedl k opěrátkům, a tak si mě vystavil. Komíhal jazykem mezi závojíčky a slinou oblažil můj poštěvák. Třásla jsem se pod stále silnějšími vlnami slasti a nahlas už sténala. Pohlcovalo mě stále větší horko, ale vycházela jsem vstříc jeho pronikajícím prstům a nabízela poštěvák jazyku. Náhle mi tělem prošlehla pálivá křeč a já zakňučela jako bych se topila. Povytáhla jsem ztěžklá víčka a zaznamenala, že si Petr svléká ty bílé slipy. Pod pevným břichem se mu kymácel penis, nalitý krví, s bílou slzičkou u otvůrku na špici. Vztáhla jsem mátožnou ruku, konečky prstů si přenesla mazlavou kapičku ke rtům a olízla je. Jako bych okusila nějaký prostředek, který bourá překážky.
Chytla jsem Petra za boky, přitáhla si ho blíž a ústy chňapla po žaludu jeho ptáka. Uvěznila jsem ptáka v puse a zkoumala ho jazykem. Přidržel mi hlavu a začal mě šukat do úst, chvílemi zajel až do hrdla. Dvakrát jsem musela ucuknout, abych se neudusila. „Jako předehra by to stačilo, ne?“ zamumlal, vyzvedl mě, zanesl ke stolu, položil mě zády na desku, vmáčkl se mezi má stehna a šikovně ptákem pronikl do mé kundičky. Zaklesla jsem paty za jeho zády a on do mě vrážel svůj tvrdý ocas. Abych dostihla jeho vzrušení, nahmátla jsem si lupen poštěváku a začala si ho třít. Brzy jsem se zalykala radostí. „Můžu se do tebe vystříkat? Že můžu,“ škemral zajíkavě. „Není nic, co bych ti dokázala odmítnout, zato jak báječně mi to děláš. Měl jsi pravdu, už jsem moc potřebovala, aby mě opíchal chlap.“
Dech mi rychle těžkl, stále častější záškuby ohlašovaly závěrečnou křeč. I on přerývavě dýchal a jeho přírazy ztratily plynulost. Náhle se napjal, naposled ho do mě ponořil a stříkal. Záplava jeho semena vyprovokovala můj orgasmus. Vyjekla jsem a zmítala se pod jeho chlupatou hrudí. Chvíli jsme se jen laskali. Pak jsem mu navrhla, abychom se přemístili do ložnice, kde budeme mít více prostoru. Souhlasil. Když mu pták zase vyrostl, přinutila jsem ho, aby zůstal ležet a osedlala si ho. Přidržoval mé boky a občas se ke mně vzepjal, abych ho cítila hlouběji. Po téhle souloži jsem byla úplně vyřízená. Několik hodin jsme se prospali a šoustali znovu. Tu noc jsem si užila orgasmů, jako bych chtěla dohnat, co jsem v tomhle ohledu zameškala. Když jsem se ráno probrala, Petr byl pryč. Zanechal vzkaz, že v sobotu přijede znovu, abych se šetřila. Ano, se mnou mu nehrozí žádné problémy. Ale co si počnu já, až bude Pavlína schopná provozu?
