Lence bylo sedmnáct a vycházeli jsme spolu docela dobře, občas jsme se sice pohádali, ale jinak byl náš vztah přátelský - rozhodně mnohem lepší, než jaký jsem měl šanci pozorovat u většiny kamarádů a jejich sourozenců. Kolem osmé, když už rodiče odešli, jsem seděl na gauči, pojídal chlebíčky a sledoval pořad v TV, který mi v té době ještě přišel vtipný. Od rodičů jsem měl povolenu jednu nebo dvě skleničky vína, a tak jsem pomalu upíjel. Byl jsem oblečený v pyžamu, bylo to pohodlné a nikam jsem se stejně nechystal. Za chvilku přišla ze svého pokoje sestra a sedla si do křesla. Taky si nalila a přiťukli jsme si. I ona byla oblečená v noční košili. Z toho, že musela trávit Silvestra doma, nebyla nijak nadšená, ale lepší plán neměla. Nedělala si z toho velkou hlavu a měla docela dobrou náladu. I to byl jeden z důvodů, proč jsem ji měl rád - nikdy zbytečně nevyváděla, byla s ní legrace a ochotně mi pomáhala, když jsem si s něčím nevěděl rady.
Dívali jsme se na televizi a smáli se spolu, čas příjemně ubíhal. Už jsem měl v sobě svoje dvě sklenky vína a když si sestra nalévala třetí, mrkla na mě a naplnila i moji skleničku. Blížila se půlnoc a oba jsme byli maličko opilí. Odpočítali jsme nahlas poslední vteřiny a připili si na nový rok. Poslouchali jsme novoroční přání různých známých osobností a Lenku najednou přepadla smutná nálada. Asi tomu z části pomohl alkohol a taky skutečnost, že zrovna v tuhle chvíli nebyla někde s někým, kdo by ji miloval. Přišlo jí to líto a dokonce se jí v očích objevily slzičky. „Tomášku, pojďme se pomazlit,“ řekla a přisedla si ke mně na gauč. Trošku mě to překvapilo, přece jen už jsme se nemazlili skoro dva roky. Když jsme bývali menší, mazlívali jsme se docela často, nebylo v tom nic erotického, prostě jsme byli rádi spolu.
Viděl jsem ale, že není úplně v pořádku a chtěl jsem ji utěšit. Přitiskla se ke mně, jednou rukou mě objala a dala mi pusu na čelo. Já ji začal hladit po vlasech a šeptal jsem jí do ouška: „Leničko, sluníčko, ty jsi moje nejmilejší sestřička.“ Chvilku jsme takhle zůstali a najednou jsem si uvědomil, že mám na boku přitisklé Lenčino ňadro. Pod tenkou noční košilí samozřejmě neměla podprsenku a můj kabátek od pyžama taky nebyl moc silný, a tak jsem brzy ucítil teplo, které z Lenčina prsu sálalo. Nikdy jsem na setru nemyslel jako na "holku," ale ten večer mě to prostě vzrušilo. Měl jsem v sobě dost vína a ani jsem si pořádně nevěděl, co dělám. Jemně jsem chytil Lenku za ramena a položil ji na záda. Pomalu jsem se natáhl vedle a přitiskl se k ní tak, aby si nevšimla mého vzrušení. Podíval jsem se jí do očí a dal několik opatrných polibků na její tvářičku.
Pak jsem položil hlavu na její prsa a vdechoval ženskou vůni. Přes noční košilku se rýsovaly líbezné bradavky a já se je pokusil líbat skrz látku. Vydržel jsem tak několik dlouhých minut. Byl jsem opravdu rozrušený a když jsem sebral dost odvahy a začal pomalu vyhrnovat noční košili, třásly se mi ruce. Nejdřív jsem odkryl půvabné bílé kalhotky a pak jsem pokračoval, až jsem konečně uviděl její ňadra zcela nezakrytá. V tu chvíli to pro mě byla ta nejkrásnější věc na světě. Začal jsem je něžně laskat, líbat a zlehka olizovat. Měkký, nesmírně příjemný pocit, bylo to pro mě něco úplně nového. Lenka měla zavřené oči a nijak neprotestovala. Když jsem vzal do úst horkou bradavku, myslel jsem, že vzrušením vybuchnu. Měla úžasnou chuť a já se jí nemohl nabažit. Po chvilce se to už nedalo vydržet, stačilo se několikrát otřít o její stehno a po nesmírně silném orgasmu se mi na kalhotách od pyžama objevila mokrá skvrna.
Najednou jsem vystřízlivěl a rychle se od sestry odtáhl. Lenka otevřela oči a podívala se na mě, vypadalo to, že si jí došlo, co se stalo. Začala brečet, okamžitě si stáhla noční košili a utekla do svého pokoje. Byl jsem z toho celý vytřeštěný a šel si taky lehnout. Usnul jsem překvapivě docela brzo, víno a erotický zážitek mě dost unavili. Ráno jsem nevěděl, co se bude dít, jak se zachová Lenka? Potkali jsme se u snídaně, tvářila se jako by se nic nestalo, dokonce se na mě usmála. Později jsme si o tom promluvili a dohodli jsme se, že z toho nebudeme dělat žádnou vědu, Lence celá událost přišla skoro k smíchu. Ostatně oba dva jsme si toho moc nepamatovali. Náš vztah zůstal přátelský i když jsme se začali vyhýbat těsnějšímu tělesnému kontaktu. Dnes slavíme Silvestra 2024. Lenka má přítele u kterého žije, a i já mám přítelkyni, do níž jsem zamilovaný. Přesto si vždy poslední den v roce nostalgicky zavzpomínám na nejlepšího Silvestra ve svém životě. PF 2025
