V bazénu, který byl součástí špičkového hotelu, jehož jsem byl hostem v rámci nějaké bláznivé reality show, která se tu natáčela, ale která mi vůbec nedávala smysl. Obrátil jsem se na znak a upřeně jsem pozoroval strop, jestli konečně někde neuvidím nějakou skrytou kameru. Kdesi v rohu jsem zahlédl něco, co by klidně mohlo obsahovat skrytou kameru, ale taky by to mohl být jen obyčejný požární hlásič. Opravdu mi to tu nedávalo smysl. Když jsem sem přijel, čekal jsem všude se motající televizní štáb a další nepříjemnosti, které každé natáčení musí bezpochyby provázet, ale tu se nic takového nedělo. Všechna ta pohoda a klid mi tu připadala skoro neskutečná a vůbec nechápu, jak by se na takovou reality show mohl někdo dívat. První dny jsem stále čekal, že se něco přihodí, stane se nějaká katastrofa, kterou budeme muset nějak řešit a že se tu budou hosty hotelu snažit různě rozeštvávat, aby vznikaly různé konfliktní situace, ale je to přesně naopak.
I teď jsem tu v bazénu skoro sám. Tady žádná konfliktní situace nemůže nastat. Jedině, že by sem najednou připlul žralok a já se musel snažit zachránit si život úprkem z vody, ale ani to tu není možné, protože nikde nejsou žádná dvířka, kterými by ho sem vpustili, a i kdyby ho sem dostali, ta voda v bazénu je tak uměle upravená, že by asi chcípnul dřív, než by se vůbec zorientoval. Toto je asi jediná věc, která mi kazí zdejší pobyt v tomto relaxačním ráji. Vše je v tomto hotelu nasyceno jakoby umělým nepřirozeným zápachem a chutí. Ano, i chutí. Vzpomínám si na svůj první šok u večeře první den, kdy jsme sem přijeli. Nádherně upravené švédské stoly s obrovským výběrem různých pochoutek, které jsem neznal ani podle vzhledu, ani podle názvu, které tu všude byly psány cizí řečí. Samozřejmě jsem si naložil ty největší delikatesy na svůj talíř a s chutí jsem se do nich pustil.
Jenže ta chuť bylo něco, co jsem vůbec nečekal. Vzpomínám si, že mi to přišlo jako kdybych polkl něco z igelitu, nebo z jiné umělé hmoty. Byl jsem šokovaný. Když jsem se ale rozhlédl, všichni ostatní hosté jedli stejné věci, a tvářili se, jako by jedli úplně normální jídlo. Pravda je, že další sousto mi už tak hrozné nepřišlo. Tehdy mě napadlo, že možná ten první kousek byl jen trochu načichlý tím zvláštním odérem, a proto mi to přišlo tak divný. Také jsem si myslel, že je to má první konfliktní situace, kterou na mě nachystal televizní štáb a lidé u obrazovek se budou bavit tím, že ze sebe udělám buď blázna, když začnu všem tvrdit, že to jídlo je umělé, když ostatním chutná, nebo naopak se budou bavit tím, že budu jíst nějak nechutná jídla, o kterých vědí, jak byli upraveny, a tvářím se, že jím nějaký delikatesy, abych neztratil svou tvář. Tehdy jsem se rozhodl pro druhou variantu.
Když jsem přijel, neměl jsem vůbec náladu vyvolávat nějaké scény a začínat svůj pobyt nějakými konflikty. Dnes bych se možná choval jinak, i když asi taky ne, protože už zase vím, jak příjemný pobyt zde může být. Ale tehdy jsem více méně neměl na vybranou. Účast na této reality show byla mým únikem od problémů, které se mi nahromadily. Jak finančních, tak i citových. Když jsem tehdy objevil jejich inzerát na internetu, nevěřil jsem vlastním očím. Jako zálohu za natáčení nabízeli takovou sumu, která stačila na zaplacení všech mých dluhů, a ještě slibovali dlouhodobou kariéru po ukončení natáčení. Jejich požadavky byly přesně to, co jsem mohl nabídnout - svobodný bez závazků, s možností ihned odejít na natáčení.
Samozřejmě si dělali na konkurzu i nějaký psychologické profil, který se jim asi taky hodil, protože podle toho, jaké lidi tu potkává, většina z nich jsou podobné nátury jako já - uzavření introverti, kteří celkem dobře vypadají, ale pro svoji hloupou povahu stranit se společnosti jsou stále svobodní a taky dost nespolečenští. Asi jeden z důvodů, proč jsem tu v tak velikém bazénu skoro sám. I když možná taky ne, protože už se mi stalo, že jsem sem chtěl jít v jinou dobu, než ve kterou jsem chodíval, ale personál mě taktně nasměroval na jinou zdejší atrakci. Asi nemají nás introverty chuť dávat nějak dohromady. Kromě jídla a dost zvláštní přednášek se s ostatními vlastně vůbec nepotkávám. Při této myšlence jsem se rozhlédl, jestli jsou tu zase stejní lidé, jako včera. Asi ano. Jsme tu zase jen čtyři. Sice ze začátku tu chodil ještě jiný muž a žena, ale pak je tu vystřídali dva nováčci, kteří přijeli asi v polovině mého dosavadního pobytu zde.
Pomalu jsem doplaval k masážní trysce a nechal si pod vodou masírovat záda. Velice příjemný pocit. O metr dál je další tryska, která dokáže nádherně masírovat lýtka. Na protější straně bazénu jsem si všiml, že je dnes puštěná i jiná masírovací atrakce. Vlastně tu jsem viděl puštěnou jen jednou. Tehdy byla obsazena právě těmi dvěma lidmi, které jsem tu viděl naposled. Oba tehdy seděli co nejdále od sebe, ale tvářili se, jako kdyby jim to působilo neuvěřitelný blaho. Až možná sexuální blaho. Myslím si, že je to klasická masážní lavice, na které se sedí a probublávající vzduch a bublinky masírují patřičné partie. Určitě velice příjemné pro ženy. Ale možná i pro muže. Než půjdu z bazénu, musím si ji vyzkoušet.
Při této úvaze jsem se odebral do vedlejšího bazénku, který má teplotu daleko vyšší, a různé trysky jsou rozmístěny různě dokola, takže po absolvování kolečka, které se doporučuje, že má trvat nejvýše dvacet minut si člověk promasíruje celé tělo. V bazénku už ale někdo byl. Chvilku jsem zaváhal, jestli tam mám taky jít, ale nakonec jsem se přemohl a osmělil jsem se. „Hi,“ pozdravil jsem anglicky. Přestože je to dívka, která se mnou přijela, a je tu od začátku mého pobytu, vůbec o ní nic nevím. Jen to, že chodí sem do bazénu ve stejnou dobu jako já, sedává sama u stolu na druhé straně jídelny a je strašně krásná. Popravdě řečeno, že je tak krásná jsem si uvědomil až posledních pár dní. Dokonce se mi o ní i zdává. Tedy je to velice zvláštní sen. Zdává se mi, že ji mám u sebe doma ve skříni. Otevřu skříň a ona tam stojí nahá se smyslně pootevřenou pusou a žádostivě se na mě dívá. Více si z toho snu moc nepamatuji. Jen, že je ve snu trochu jiná. Ale nemohu říct, jak jiná. Vůbec mi to nedává smysl. Až se vrátím domů, zkusím zajít za nějakým psychoanalytikem, aby mi to vysvětlil.
Možná to souvisí s těmi divnými přednáškami, které ve volném čase probíhají. Ze začátku nás učili, jak se vyrovnávat s různými situacemi, ale v poslední době se to začalo více orientovat na sexuální výchovu. Tedy ne na výchovu, ale spíše se jedná o přednášky podobné něčemu jako kamasútra. Co jsem porozuměl z angličtiny přednášejícího, prý aby nás nezaskočili neznámé pozice v životě. Trochu legrační věc. Učit introverty extravagantní sexuální pozice, když většina se nedopracovala ani k základním sexuálním zkušenostem. Samozřejmě myslím s druhým partnerem, protože masturbace je asi nejvíce používaný zdroj rozkoše každého introverta. Možná taky to souvisí s mými podivnými sny. Od začátku pobytu jsem se samozřejmě bál masturbovat, protože ty kamery mohou být všude. Jistě si dovedete představit, jak asi něco takového musí působit na mou psychiku. A ještě s takovýma přednáškama. A tak krásnými ženami jako je tato.
Možná, že tato reality show je o tom vyprovokovat v nás nějakou spontánní sexuální reakci a pak to promítat na kanálech pro dospělé. Ale asi ne, protože to by bylo jednodušší najmout na to profesionály. I když při pohledu na křivky té dívky naproti v bazénku usuzuji, že jsou opravdu profesionální. Nevím, jestli dokáže číst mé myšlenky, ale najednou se ta dívka zvedla, kývla na rozloučenou a vyšla po schůdkách ven z bazénku. Díval jsem se za ní, jak se nádherně vlní a znovu se ponořuje do hlavního bazénu a plave pryč z mého dohledu. Škoda, tak rád bych jí něco řekl. Ale vlastně ani nevím, z jaké země pochází, jakou řečí mluví. Přestože tu skoro nikdo s nikým nemluví, s občasných útržků zaslechnutých vět ostatních s personálem jsem pochopil, že i ostatní mají cizí přízvuk, a dokonce někteří skoro anglicky neumí.
Pomalu jsem dokončil masážní kolečko a vyšel ven z bazénku. Tělo mně příjemně brnělo. Dnes obzvlášť se mi zdál ten pocit silný. Asi to znáte, když si zajdete k masérovi, cítíte se někdy jako po intenzivním cvičení. Tedy samozřejmě jinak než po cvičení, ale říká se, že to má i podobný účinek. Asi taky ano, protože musím uznat, že má postava se během zdejšího pobytu trochu zlepšila. Nadbytečné tukové polštářky, které se mi vytvořily časem z nicnedělání doma, když jsem byl nezaměstnaný, a které se pomalu začaly formovat na mém těle do nehezkých faldíků, zmizely a byly nahrazeny jen pohledem na vyrýsované svalstvo, které jsem dříve vlastně nikdy neměl. Až to tu skončí, budu muset pokračovat v péči o své tělo, protože vypadat takto bylo velice příjemné. Samozřejmě kdyby to ocenilo i to druhé pohlaví.
Rozhlédl jsem se, kde je ta krásná dívka. Seděla uprostřed té masážní bublinkové lavice. Znovu jsem vlezl do hlavního bazénu. Voda mi teď připadala chladná, a jak jsem byl rozehřátý z teplé vody malého bazénku, tak jsem rychlými tempy doplaval k protějšímu chrliči vody, postavil se tak, abych na ni co nejlépe viděl a nechal si dopadat silný proud vody na záda. Všimla si, že se na ni dívám a usmála se. Projel mnou silný záchvěv paniky a nevěděl jsem, co mám udělat. Usmál jsem se, ale místo, abych k ní vyrazil, otočil jsem se a nechal si proud vody dopadat na hruď a přemýšlel jsem, jak ji mám oslovit. Zatracená ta má tréma. Po chvilce jsem se uklidnil a znovu se otočil. Už neseděla uprostřed lavice, ale přesunula se na kraj, kde byl daleko silnější proud bublin, které masírovaly její nádherné tělo, které nebylo pod vodou skoro vidět, a tak jsem si to mohl jen představovat. Když uviděla, že se na ni dívám, jako by se lekla a obrátila hlavu trochu stranou. Byl jsem možná rád, že se už na mě nedívá, protože stále jsem nenašel ty správný slova, jak ji oslovit, a tak jsem pomalu plaval do místa, kde před tím seděla, a připravoval si řeč, kterou bych jí upoutal...
