Šla jsem do města. Potřebovala jsem tady zařídit pár věcí - dojít na poštu, dojít s receptem do lékárny, apod. Po cestě do města jsem myslela, že skoro prasknu, jak se mi chtělo. Ignorovala jsem to, a takto jsem se procházela městem. Byla jsem v agónii, ale líbí se mi muset to takhle neustále držet, a přiznám se, že když se nikdo nedíval, dokonce jsem si to i dělala.
Už to bylo ale tak zlé, že jsem myslela, že mi exploduje měchýř. Vzrušovalo mě, že mám na sobě ty hedvábné kalhotky. Byla jsem v obchodním domě, když jsem cítila, jak mi po noze stéká horký čůrek. Ohhh, to bylo vzrušující, ale neměla jsem odvahu zmáčet podlahu obchodu, protože zde byly bezpečnostní kamery. Sebrala jsem všechnu svoji sílu, překřížila nohy a dokázala jsem ten proud zastavit. Mé kraťasy a kalhotky byly sice trochu mokré, ale vidět nic nebylo a bylo příjemné je mít na sobě.
Hrozně opatrně jsem začala obchod opouštět, opatrně myslím proto, že jsem nebyla schopná normálně jít, musela jsem se koncentrovat na to, abych čurání udržela, byla jsem těsně před totálním sebezmáčením.
Došla jsem ke dveřím, ale pouze to, že jsem je otevírala, způsobilo další únik dolů po mé noze. Potřeba byla teď silnější než kdy jindy a k tomu, abych to udržela, jsem se musela silně přemáhat. Zachytila jsem, že jsou na mě upřeny divné pohledy, ale nedbala jsem toho! (Nedbáš toho jen tehdy, když je to příliš silné, že to překoná pocit trapnosti). Nějaký hodný muž mi otevřel dveře, poděkovala jsem mu a vyšla ven, zcela vyvedena z míry mýma krásně vlhkýma kalhotkama. Nechtěla jsem původně takhle zmáčet veřejné místo, ale nemyslím si, že jsem měla zase tak moc možností.
Zoufale jsem přemýšlela, co udělám, a uviděla jsem nedaleký park. Cítíc se každý krok víc a víc zoufalá, blížila jsem se k parku, který by měl být, jako býval v době mých studií, téměř prázdný. Nějak, ani jsem nevěděla jak, jsem se dostala do parku, který byl skutečně prázdný, jak jsem očekávala, tak jsem se na chvíli uvolnila. Rovněž jsem si to dělala, což bylo úžasné ve spojení s mokrýma kalhotkama. Ohhh, skoro jsem se udělala, jak jsem tak stála v prázdném parku a dráždila se.
Pak mi bez varování povolil měchýř a já jsem čůrala, jak řeka. Myslela jsem, že to snad nikdy nepřestane, a slovy snad nelze vyjádřit, jak to bylo zatraceně krásné. Byla jsem strašně nadržená a uvolněná, když jsem tam tak stála v louži a sama se šukala přes mokrý kalhotky a kraťasy až k orgasmu. Byla jsem hotová snad za minutu, a doufám, že se Vám to líbilo stejně jako mě, když jsem to psala, četla, vzpomínala na to a samozřejmě to dělala.
