Snad, že se trochu vymykali svým sportovním oblečením ostatním členům skupiny, kteří spolu vesele a uvolněně rozprávěli, oblečeni do poněkud neobvyklých, někdy přímo bizarních a velmi odvážných střihů a materiálů, dali se spolu do řeči. Na dlouhé povídání nebylo mnoho času, v rychlosti se představili - Ona Polda, Poldina a On, s trochou nadsázky o sobě tvrdil, že je Kat, občas Katri. Večírek se konal ve staré hospodě, kdysi se tu muselo ochotničit, protože vpředu vedle obrovských kamen na uhlí stálo malé jevišťátko, nyní na něm byla pouze dřevěná lavice. Úderem gongu začalo představení, Katri se tvářil znuděně, zřejmě už podobné produkce několikrát viděl, Poldina sledovala program se směsicí zvědavosti a strachu a snad i s trochou vzrušení. Hosté se bavili, popíjeli své drinky, ale s přibývajícím množstvím vypitého alkoholu se začali dožadovat tvrdších praktik.
Ve chvíli, kdy na jeviště vstoupila Domina s krabicí hřebíků a kladivem a začala připoutanému ječícímu otrokovi přitloukat jednotlivé končetiny k lavici, Katri rázně vstal a popadl Poldu za ruku. „Tohle tedy vidět nemusím, to už je o něčem úplně jiném,“ drtil mezi zuby. „Pojď se mnou, pro tebe to taky nic není.“ Vystoupali několik dřevěných schodů vzhůru z lokálu a před nimi se táhla dlouhá chodba, rozdělená množstvím dveří. Katri vylovil jeden klíček z kapsy upnutých džín a hladce odemkl. Ocitli se ve stylově zařízeném pokojíčku, takové selské ložničce, jejíž rustikální vzhled narušovala jen tu a tam zatlučená skoba či hák do silných dřevěných trámů. „Mě se nemusíš bát, Poldi, chtěl bych, aby tě to nechutné představení dole neodradilo od radosti, kterou ti určitá porce sado - maso může dát.“
Poldina stála otočená k němu zády a přemýšlela, proč poslechla lákání kamarádky, která stejně nepřišla a proč by se vlastně měla pouštět do tak nebezpečného dobrodružství. Katri k ní přistoupil a otočil ji čelem k sobě. Jeho zelené oči žhnuly zvláštním žárem, nikoli však surovostí nebo nezvladatelným chtíčem. Spíš si Poldu zpytavě prohlížel. „Chceš to zkusit, beruško?“ Jako bez vlastní vůle Poldina přikývla, zůstala však stát na místě a ani se nepohnula. Ostatně ani nevěděla, co by měla udělat. „Nevím, co mám dělat,“ pípla poplašeným hláskem a celá se chvěla. „Nedělej vůbec nic, jenom to, co ti řeknu nebo poručím. Nejdřív se svlékni, ne, ne, přímo tady a přede mnou.“ Polda nejistýma rukama začala přetahovat přes hlavu mikinu a soukat se z džínů, až zůstala jenom ve spodním prádle a kraťounké košilce.
„Děláš, to skvěle, ozval se Katri, ještě ponožky, zbytek si zatím můžeš nechat.“ Pak k ní tiše zezadu přistoupil a pevně jí zavázal oči hedvábným šátkem. Polda stála jako přimražená. Pak ucítila šňůry na zápěstí a nepříjemnou bolest, jak jí ruce svazoval vzadu za zády. „Lehni si na břicho,“ nařídil a vedl ji opatrně k lůžku v rohu malého pokojíku. „Víš co, Poldinko, nejraději dělám?“ Ani nečekal na odpověď a už ji roztahoval nohy od sebe a každý kotník zvlášť přivazoval k pelesti postele. „Není to tak hrozný, děvenko, že? Nebo bys chtěla raději dolů na lavici?“ „Ne, to bych nechtěla, Katri, prosím.“ Obratně jí vsunul polštář pod břicho, až se objevilo celé její pohlaví. „Nejradši, Poldinko, ze všeho nejradši lížu. Mám to radši než vanilkovou zmrzlinu,“ posmíval se Katri, ale v jeho smíchu už nebyl ten nádech dobrosrdečnosti.
„Dělám to rád, dělám to dlouho a dělám to pořádně. Tak jak se ti to líbí?“ Prstem se ujistil, že je celá vlhká a odpověď vlastně ani neočekával. Ale byla to součást HRY. Prudce ji pleskl přes vyšpulené hýždě a zařval: „Na něco jsem se tě ptal ty rozcapená děvko.“ „Líbí se mi to moc, Katri.“ To už ležel mezi jejími hýžděmi a pomalými tahy projížděl celou štěrbinu a okolí řiti, až se neudržela a několikrát hlasitě vzdychla. Vstoupil dvěma prsty do její provlhlé pochvy a začal ji třít a přirážet. Pak jí roztáhl stydké pysky a hledal to, co ho nejvíce zajímalo, její poštěvák. Dotknul se ho jazykem a ona vykřikla rozkoší. Pak už se nepohnul a jenom zvolna pokračoval v činnosti, malíčkem jedné ruky jí dráždil okolí análu, až byla celá bez sebe a sotva lapala po dechu. Když už se zdálo, že dojde k vyvrcholení přestal, odpoutal jí nohy a hrubě převrátil na záda. Vykřikla, jak ji zabolely svázané ruce.
„Tohle, milá Poldi, není ještě všechno, musíš cítit bolest, rozumíš, intenzivně.“ Zachvěla se, ale už se nebála. Přivázal jí nohy k rukám za hlavu a znechuceně strhal promáčené shrnuté kalhotky. Zálibně k nim přičichnul a schoval je do kapsy. Rozepnul jí podprsenku a hnětl její velká prsa, až sténala bolestí i rozkoší. Ve chvíli, kdy to nejmíň čekala, ji připnul na obě bradavky prádelní kolíčky, až se neudržela a vykřikla. Bolest to byla pekelná. Potom se přesunul s hrstí kolíčků níž a chirurgicky přesně je rozmístil podél celé mušle, na pysky i poštěvák. Pro jistotu jí vrazil její použité kalhotky do úst, aby sténání nebylo tolik slyšet. Teprve potom do ní vstoupil, hrdý pán a její vládce. Přirážel tvrdě, tak, že cítila každý jediný kolíček na svém těle. Trvalo to neuvěřitelně dlouho a Poldi chvílemi mezi pláčem snad ztrácela vědomí. Ale nemohla mluvit ani prosit, byla zcela jeho, jeho majetek a ten pocit ji velmi vzrušoval. Nakonec se jí vystříkal do obličeje, opatrně sejmul všechny kolíčky a konečně se mohl velmi, velmi dlouho věnovat svému koníčku.
