„Pane, pohleď na tuto bytost, jež odnepaměti činila naše pokolení krásným. Její lůno, v němž skrývá se klíč k hádankám, jež je životodárnou kolébkou, do nějž tak rádi se vracíme, její lůno bude dnes naplněno mým sémě pod dohledem Tvým.“ „Pane, pohleď na tuto bytost, jež od nepaměti chránila něžnost ženských srdcí. Kopí, jež chystá se tento muž dnes použít, nemá tentokráte násadu a bodec, není určeno k loveckým účelům. Je součástí jeho samého. Za Tvého požehnání dojde k posvátnému splynutí.“ „Pane, také Tě žádám o očištění. Odkládám svůj šat a vystavuji své tělo.“ „Ó pane, jaký to okamžik! Dovol mi, abych tímto vonným olejem pokryla tělo Tvého nejvěrnějšího služebníka.“ „Přistup blíž a pokryj mou kůži vonným olejem! Uléhám na oltář, bys měla lepší přístup k mému tělu a mohla se věnovat obzvlášť pečlivě každému místečku. Neboť v tento den, v určenou hodinu, musí dojít ke spojení za naprosto dokonalých podmínek.“
„Ponořuji ruce do nádoby a cítím, jak mezi prsty mými prolévá se olej. Pane, sešli na tohoto muže pocit úplného uvolnění, aby cítil každý můj dotek. Čím intenzivnější budou moje doteky, tím větší bude jeho uvolnění, až nakonec přejde do orgastické extáze.“ „Její ruce jsou nabity silou přímo magnetické vášně, cítím, jak tato energie rozlévá se mým tělem, následovaná bříšky jejích prstů… Ona ví, jak nejrychleji dosáhnout mého vyvrcholení, avšak dnes se tímto směrem neubírá. Zvolila jemné dráždění, rozehrála bohatou hru smyslů. Pane, přiznávám, že jsem jí podlehl, ovládla mě!“ „Nemluv a zavři oči, nechť dokážeš si lépe vychutnat to, čím jsem si tě dokázala tolik podmanit...“ „Dobře tedy... Ukaž mi, co umíš!“ „Dokážu tě dostat až na samý vrchol, dokážu v tobě probudit tvé nejskrytější pocity. Neboť teď já nad tebou vládnu.“ „Odhoď své roucho a vystav se Pánovi, jako já jsem to udělal.“ „Chci tě!“
„Slyšíš ji, pane? Ona, jež vždy byla tou, kvůli níž podléhali jsme svodům a toužili, teď sama žádá o naplnění! Žádej znovu, dodej mi tím sílu! Ve tvém hlase ať slyšet jest vše, co by ti nikdy stud nedovolil formulovat do konkrétních slov. V případě, že bych odepřel, musíš trpět jako zvíře a poníženě prosit, dokud ti nevyhovím!“ „Pane, nechť do mě nejvěrnější tvůj služebník vstoupí, nechť tímto započne akt nejvyšší! Vejdi, probodni mě svým kopím, které tak nádherně připraveno jest! I má jeskyňka je připravena pojmout tvůj úd, jenž přinese jí pocity slasti!“ „To je ono! Drž se pevně, mé kopí nabito jest silou, jež nahromadila se zde v průběhu celé doby. Nyní se probudila, by byla všechna vložena do jediného průniku.“
„Držím se! Ááá, ano! Konečně bylo vyslyšeno to, po čem jsem tak bytostně toužila! Nyní pojď, konej, jako by toto měla být tvá soulož poslední. Začni pomalu a poté přidávej, stále však kopí své zasunuj do mého lůna co nejhlouběji.“ „Jak si přeješ. Mohl bych tě rozervat zevnitř, avšak ty jsi dokonale přizpůsobena... Vycházíš mi vstříc... Vidím, jak na kůži tvé vyvstávají krůpěje potu, vidím, jak tělo tvé počíná se chvět v toužebném očekávání.“ „Už! Už!“ „Pane-pohleď-na-vyvrcholení-tohoto-posvátného-splynutí! Nechť-moje-sémě-najde-tu-správnou-cestu!“ „Pane, moje děloha ocitá se pod náporem proudů životodárného semene... Dej, aby naše buňky setkaly se ve správný okamžik a ze spojení našeho vyšlo dítě, jež bude oddáno Ti, již od samotného narození...“
