Celé mé tělo ovládá dychtivý pocit očekávání. Hlavou mi běží vzpomínky na události, které mě přivedly až sem, do náruče mého milovaného Jirky, do okamžiku, kdy jsem se rozhodla prožít svou první velkou lásku, kdy jsem se rozhodla přijmout jeho lásku. Za všechno můžu vlastně poděkovat mojí babičce. Té totiž v restituci vrátili domy na Janáčkově nábřeží v Praze. Ona se nás ale rozhodla podělit, a jeden dům přepsala na mě. Když jsme u notáře sepisovali darovací smlouvu, tak mi pošeptala do ucha, abych její dar využila ke splnění svých snů. Jenom jí jsem se totiž tenkrát, když jsem se ještě jmenovala Petr, svěřila se svým velkým trápením. Mým utrpením bylo setrvávat v mužském těle, které jsem bytostně nenáviděla! Protivilo se mi všechno mužské, od oblečení, které na mě navlékali, až po nucení do chlapských zábav, jako je třeba fotbal. Jenom moje babička, která byla kdysi divadelní divou, která se provdala za bohatého bankéře, a která měla doma spoustu divadelních kostýmů, tak pouze ona odhalila moji zálibu v převlékání, která přerostla v mé poznání, že jsem uvězněna v cizím těle.
Byty v domě se mi postupně podařilo pronajmout za tržní nájemné, a restaurace, která byla v přízemí, mi díky mé profesi kuchař - číšník, začala taky vynášet nemalé peníze. V té době jsem podstoupila hormonální léčbu, a všechny ty nutné pohovory kolem. Ale měla jsem dobrou průpravu od rodičů, kteří vždycky říkali, že všechno je jen otázka peněz, že se mi podařilo sehnat špičkové léky, a mohla jsem si dovolit i řadu plastických operací. Postupně jsem prošla dokonalou přeměnou. Nechala jsem si vyoperovat volná žebra, aby se můj pas co nejvíce přiblížil ženskému. Ve vlasovém studiu mi našili do kůže na hlavě vlasy, a tak mám krásně blonďatou hřívu hustých dlouhých vlasů. Chvíli jsem se rozhodovala, co s hlasem, ale pak jsem získala kontakt na foniatrickou kliniku v Žitné, kde ni provedli podříznutí hlasivek, a po pár lekcích mám i nezaměnitelný ženský hlas. Mohu si dovolit chodit pravidelně na kosmetiku, nechat si udržovat pleť i nehty, chodit do solária. Vím, že jsem na doživotí odkázaná na užívání hormonů, vím že nemůžu nikdy být plnohodnotnou ženou a mít děti, ale žiji teď život ženy, a to jsem chtěla.
Co ale u mě bylo trochu jiné než u ostatních podobně postižených holek, které jsem v průběhu léčení poznala, byl fakt, že já jsem se těšila, že až jednou budu ženou, najdu si opravdového přítele. Nejen na jednu noc, ale opravdovou lásku. Ostatní holky spíš toužily po svazku se ženou, já jsem ale chtěla muže. Muže, kterému se ale budu muset přiznat, kdo jsem byla, a který by mě měl i přes to rád. Protože jsem si ale pořád dokázala uvědomovat, že moje tělo není úplně ideálním tělem ženy, a já měla panický strach z velkých pivních mozolů, které před sebou většina populace mužů nosí, chodila jsem pravidelně do fit centra, kde jsem se věnovala hlavně posilování břišních svalů a kondičnímu cvičení. Tam jsem taky potkala poprvé Jirku. Byl to vyšší kluk s krásně vypracovaným tělem, který byl zvláštní svojí plachostí, nezúčastnil se nikdy typicky chlapských debat, které v klubu po cvičení kluci vedli. Měl svůj oblíbený cvičící stroj kousek od běžeckého pásu, na kterém jsem pravidelně cvičila. Protože ale majitelka fitka byla moje kamarádka, domluvila jsem s ní přesun cvičících strojů tak, abychom byli vedle sebe.
Chodil pravidelně každé ráno v pondělí, ve středu a v pátek. Cvičil vždy od osmi do deseti. Asi čtrnáct dní, jsem si netroufala ho oslovit. Pochopitelně jsem na něj zkoušela různé typicky ženské finty. Po plastice prsou, mohu prohlásit, že se za svoje prsa nemusím nijak stydět. Volila jsem tedy hluboké výstřihy, bederní tepláky v kombinaci s krátkým, ale velmi upnutým tričkem s hlubokým výstřihem, a s podprsenkou, která tlačila moje prsa hodně z výstřihu ven. On vždy přišel, slušně pozdravil, a pak se věnoval už jenom sobě. Rozhodla jsem se na to jít jinak. Jedno pondělí jsem dělala, že nemůžu otočit kolem, které určovalo stoupání pásu. Poprosila jsem ho o pomoc. Překvapil mě velmi milým úsměvem, po kterém jsem úplně oněměla. Velmi ochotně mi pomohl, a vytáhl z mechaniky stroje ručník, který posun blokoval, a který jsem tam pochopitelně před tím nastražila. Když to opravil, tak se srdcem v krku jsem se ho zeptala, jestli ho můžu na oplátku pozvat po skončení cvičení na kávu. Měl tak jasně čisté oči, že jsem se od nich nemohla odtrhnout, úplně se mi podlamovaly kolena, když jsem čekala na jeho odpověď. On se ale začervenal, a tiše řekl, že pozvání přijímá rád! Chvíli bylo vidět, že je z toho úplně zmatený, nechtěla jsem ho dál přivádět do rozpaků, a věnovala jsem se ještě hodinku cvičení.
Potom jsme se rozešli do sprch, s tím, že na mě počká v klubu, protože jsem mu řekla, že mi to bude určitě trvat trochu déle než jemu. Rychle jsem se vysprchovala, trošku výrazněji namalovala, a spěchala za ním. Už na mě čekal. Proto, že jsem holka, a proto, že mě nenapadlo nic inteligentního, jak zahájit naše seznámení, řekla jsem mu, že jsem Petra. On se zase na mě zadíval tak, že kdybych neseděla na židli, určitě by se mi podlomily kolena. Něžně chytil moji nabízenou ruku, a řekl, že je Jirka. Mou ruku ale nepustil, jemně ji pořád svíral v obou dlaních a upřeně se na mě díval. Trochu se začervenal, a já jsem uslyšela ty nejkrásnější věty, které jsem zatím v mém životě slyšela. „Promiň, ale musím ti to říct teď, nebo se mi zase ztratíš, a já tě už nikdy nenajdu.“ Úplně se mi rozklepaly všechny svaly v těle, do očí mi vyrazily slzy štěstí, tiše jsem se nadechovala a nebyla schopna jediného slova. „Vím o tobě už delší dobu, ale netroufl jsem si tě oslovit, bál jsem se, že mě odmítneš, že mě odrazíš!“ Bože, najednou jsme si měli tolik co říct! Dopoledne se protáhlo, a on mě pozval na oběd. Pořád jsme si měli co povídat. Věděla jsem, že ho nechci ztratit. Ale na druhou stranu jsem si jasně uvědomovala, že nebudu náš vztah budovat na lži, a že musím s pravdou ven. I za cenu, že ho už nikdy neuvidím…
Při jídle jsem se tedy nadechla, a úplně zdálky jsem slyšela svůj hlas, jak mu začínám vyprávět svůj příběh. Strach z toho, jak bude reagovat, mi svíral hrdlo a vehnal mi slzy do očí. Když jsem mu o sobě pověděla pravdu, tiše se na mě díval, vytáhl papírový kapesníček, natáhl se ke mně, a začal mi jemně utírat slzy s tváří. „Prosím tě neplač, nemůžu vidět, když holky pláčou,“ slyšela jsem jakoby z velké dálky jeho hlas. „Neplač, prosím, já jsem tě poznal takovou, jaká jsi. Mě se opravdu líbíš taková, jaká jsi, a s tím že nemůžeš mít nikdy miminko, s tím jsem se musel smiřovat i já, protože mám málo pohyblivé spermie, tak potomka taky nikdy mít nebudu.“ Od toho oběda jsme se spolu začali vídat skoro každý den. Ale domů, k sobě, jsem ho pozvala až dnes, kdy už jsme spolu prožili hodně schůzek, a kdy už jsme toho o sobě hodně věděli. Věděla jsem, že má rád, když se holka pro něj upraví, oblékne a hezky namaluje. Dnes jsem s ním chtěla prožít opravdu velkou lásku. V mém stavu nejde říct, že přijdu o panenství, ale já jsem to tak brala, prostě jsem byla odhodlaná, že se mu úplně odevzdám. Než ke mně přišel, tak jsem si oblékla černou krajkovou podprsenku, černý podvazkový pás, černé síťované punčochy, a černá krajková tanga. Vzala jsem si bílou saténovou košili, kterou jsem si uvázala pod prsy na uzel. Dovršila jsem to černou mikro sukní, a páskovými boty na úžasně vysokém podpatku. Přesně jsem věděla co chci. Chtěla jsem ho ohromit, potěšit, udělat mu radost, a já si to chtěla náležitě užít.
Když jsem mu přišla otevřít, viděla jsem mu v očích nadšení z mého oblečení. Přitiskl si mě k sobě, políbil mě na ústa, pak mě začal líbat za krkem a říkal, jak mi to dneska strašně sluší. Jak se ke mně nahnul, cítila jsem z něj omamnou vůni jeho parfému. Chytla jsem ho kolem krku a vášnivě se k němu přitiskla. Vyskočila jsem mu nohama kolem pasu, a on mě chytil rukama pod zadečkem. Přisála jsem se k jeho ústům, byla jsem jako smyslů zbavená. „Odnes mě do ložnice, prosím,“ šeptala jsem mu do ucha, pak jsem si uvědomila, že je u mě poprvé. „Ty dveře na konci chodby, miláčku,“ šeptala jsem dál. Opatrně mě položil do postele, a sedl si vedle mě. Jemně mi rozvázal košilku, a začal se dotýkat mých prsou. To jsem si vždycky přála! Úplně se mi snad odlila všechna krev z hlavy! Přetáhla jsem mu tričko přes hlavu, a zaryla jsem nehty do jeho vypracovaného hrudníku. Můj růžový perleťový lak na nehtech se jasně odrážel od jeho opálené kůže. Chytla jsem ho za ramena a přitáhla k sobě. Líbal mě na ústa, vlasy, krk, šeptal moje jméno, a zase mě líbal na ústa. Lehce mi vysvobodil prsa z košíčků, ale podprsenku mi nechal. Ta se svezla pod prsa, a dokonale držela jejich tvar, i když jsem ležela na zádech. Přisál se ústy na mé prso, a jazykem si hrál s mojí bradavkou. Cítila jsem silné vzrušení a tlak v prsou. Aniž jsem si to pořádně uvědomovala, začala jsem mu rukou rozepínat kalhoty.
On mi v tom pomohl, nadzvedl se, a stáhl si je najednou i s boxerkama. Teď mi jemně roztáhl nohy od sebe, a klekl si mezi ně. Začal mě líbat na bříšku, nadzvedl mi sukničku, a políbil mě přes kalhotky. Jazykem mi přejížděl bříško, a já jsem se už nedokázala ovládat. Rukou jsem nahmatala jeho mužství. Měl ho krásně hebkého a tvrdého. Jednou rukou jsem si nenápadně nabrala z nočního stolku gel, a nanesla mu ho na něj. Odhrnul mi tanga na stranu, a opatrně do mě vstoupil. Tak to je ta nádhera, na kterou jsem tak dlouho čekala! Začala jsem pánví pohybovat proti němu. Podebral mi nohy v kolenou, a nadzvedl si je na ramena. Silně do mě vnikal, a mě pocit vnitřní plnosti přiváděl do extáze. Pohled na moje poskakující prsa, nohy, na kterých se rýsovaly síťované punčochy, které držely podvazky, a vysoké podpatky na mých nohou, to všechno umocnilo pocit mého prvního milování do nepříčetnosti. Slyšela jsem se jak křičím, slyšela jsem vzdychat i jeho, celým tělem mi projížděla slast, zároveň jsem chtěla, aby i on prožil vyvrcholení. Naše pohyby se zrychlovaly, až se jeho tělo vzepjalo v křeči, a já jsem cítila, jak do mě vniká horký proud. To mě úplně dostalo, mlátila jsem hlavou do polštáře, křičela jsem jak nějaké zvíře! On mně jemně chytil za hlavu, zůstal ve mně, zalehl mě celým svým tělem, a přisál se mi na ústa. Hladil mě po vlasech, „lásko, lásko moje,“ šeptal. Já jsem cítila, jak se mi klepe celé tělo, klepaly se mi i nohy, které pevně tiskly jeho boky. „Jirko, lásko moje...“
Zůstali jsme v sobě zakleslí, a hlasitě vydechovali vzrušením. Venku se už setmělo. Pořád jsme byli do sebe pevně zaklíněni. Rukou jsem se natáhla pro deku a přehodila jsem ji přes nás. Než jsme usnuli, tak mi hlavou kmitla myšlenka, jak krásné je být ženou...
