Zvlhčila si rty a zkřížila své mladé štíhlé nohy pevněji. Kolem ní mladší dívky křičením a jásáním ohlašovaly konec školy a mizely v přilehlých ulicích. Dlouze upřeně hleděla napřed na dvířka u plotu, potom na zamčené školní dveře. Kdyby čas běžel rychleji! Jenom 20 minut, říkala si pro sebe, potom můžu rychle, ale v klidu samozřejmě, na dámy a zbavím se té nutkavé potřeby. Jak se tak zamyslela, ke své hrůze zjistila, že její kalhotky jsou náhle teplé a mokré, rychle se vrátila do přítomnosti. Její tváře hořely a slzy se jí hnaly do očí, když cítila, jak jí teplá stružka teče po vnitřní straně stehna do bílé podkolenky. „Co se děje?“ Rychle se otočila a uviděla přicházet svoji nejlepší přítelkyni, zvědavě koukající. „Jenny! Pomoz mi,“ plakala, „čůrám si do kalhotek!“ Nemohla jí pomoci, ale pozdvihla její sukénku, jak se další vlna řítila z jejího břicha a na zemi začínala být viditelná loužička, pak se ale zastavila.
Jenny ji popadla za ruku a táhla ji s nohama do X přes dvorek stranou od zírajících holek. Jenny byla perfektní, z kapsy svého saka vytáhla klíč, kterým se pokoušela otevřít dveře do společenské místnosti. „Vydrž to,“ pošeptala přítelkyni. Ale bylo příliš pozdě. Dívka se zastavila přede dveřmi, zrudla a zostudila se úplně. Dravý proud voňavých chcánek prosakoval z jejích šortek, smáčel její stehna, podkolenka a boty. „Podívejte, ona se počůrala!“ Rozplakala se. Všichni na dvorku civěli přímo na ni. Snažila se pozdvihnout sukni, ale byla už mokrá, ještě po ní stékal malý pramínek k nohám. „Promiňte, promiňte,“ plakala k Jenny a k rozrůstajícímu se davu. Konečně Jenny otevřela dveře a vtáhla ji, kapající, do místnosti a zabouchla za nimi dveře. Dívka otřela slzy, stála v kaluži hanby. Její měchýř byl prázdný, poníženě odtáhla kolena od sebe, pohlédla na Jenny s prosbou v očích a mačkala si kalhotky, ze kterých odkapával poslední proudeček. „Počůrala jsem si kalhotky, Jenny...“
