Avšak u starce jí pšenka v tomto směru nekvetla. Stařec měl sice mužství řádně velké, ale jakmile se mu postavilo, tak veškerá krev se mu nahrnula z hlavy do hlavičky a on omdlel. Tak stále dokola. Mezi námi, proto byl tak mrzoutský a proto měl ten hrb, nevyužité semeno se muselo někde ukládat. Jednoho dne si Sněhurka řekla „a dost bolo panenství, vyrazím za šukandou do světa.“ Jak řekla, tak udělala. Sbalila si raneček a do ranečku si zabalila: kousek žvance, čisté erotické prádlo, mýdlo, ručník (jak vidíme, tak byla čistotná), pár kousků oblečení, antikoncepční pilulky a prezervativy (jak vidíme, tak byla i poučená) a flašku rumu. Vyrazila do světa. Nasedla, ne jak by někdo mohl předpokládat, na koně, ale do drátoplazu, který ji zavezl do centra všeho dění - na Hlavní nádraží. Protože Sněhurka byla dívka nejen krásná, vzdělaná, chytrá, ale i hodná, tak pomohla jedné staré ženštině při nástupu do drátoplazu.
Protože ji to panenství čišelo z očí, tak ta babka jí říká: „Holka ty bys šukala, až by hřmělo, poradím ti, kam za nejlepší šukandou v tomto kraji.“ Jak řekla, tak udělala. Sněhurka vyrazila podle pokynů stařeny za štěstím. Stařena byla stará chlípnice, která ji poslala do penzionu U jedenácti trpaslíku. Cesta byla dlouhá, nerovná a kočičíma hlavama dlážděná. Sněhurka dorazila celá utrmácená a urousaná k penzionu. Penzion bylo bílé stavení uprostřed lesů s červenou lucernou nad vchodem. Sněhurka klepe na dveře a nic, ale dívka je chytrá, dokazuje že mají doma taky dveře a ne pytel, tak zkusí kliku a ejhle dveře se otvírají. Vstoupila do místnosti a tam seděl fešný chlápek a ten ji povídá: „Slecna sla sem ich byn u mne mařeny!“ Sněhurka mu povídá: „dědku skopčácká dej pokoj, já nejsem za zelena utržená, mařeny už neplatěj, naval eura nebo doláče.“ Dědek na to: „koláče nemám.“
Sněhurka mávla rukou a po schodech šla do podkroví, kde bylo sedmero dveří. Zkusila první dveře a nic. Šla dále a tam na dveřích jmenovka Jiří Šukálek. Sněhurce se rozsvítila očka, zaklepala a vstoupila. Tam seděl ON, Jiří a ukázalo se, že sním tam je i jedenáct trpaslíku. Trpaslíci měli svá jména. Levý paleček, pravý paleček, levý ukazováček, pravý ukazováček ovšem chyběl. Matka Jiřího mu ho usekla, aby se sním neďoubal v nose, levý prostředníček, pravý prostředníček, levý prsteníček, pravý prsteníček, levý malíček a pravý malíček, mlsný jazýček a úd, zvaný dlouhý habán, míry 21 x 6. Jiří povídá Sněhurce: „Ahoj děvče, koukám, že se ti zachtělo šukačky, rád ti pomohu.“ Sněhurka na to: „Ráda bych, ale jsem panna a bojím se, že tvůj úd je nějak velký a natrhne mně moji panenskou piňďuli.“ Jiří: „Nic se neboj děvče, piňďule je elastická, ta se poddá a když tak vezmem na pomoc některého z mých kamarádů trpaslíků.“
Sněhurka se zamyslela a povídá: „dobře milý Jiří, vykoupu se a jdem na to.“ V duchu si pomyslela, konečně bude konec se svrběním piňďule. Sněhurka vešla do koupelny, zamkla se a začala se svlékat, podrobnosti vynecháme. Nahá vlezla do vany a začala se mýt a mydlit. Začala hlavou a oklikou přes nohy skončila na piňďuli. Po koupeli se zlehka oblékla, jen tak trošku, aby nenastydla od nohou a šla za panem Šukálkem. Když vešla do pokoje, tak milý Jiří zalapal po dechu, protože mu vyschlo z toho pohledu v krku a šly na něj mrákoty. Sněhurka, panna s pevnými čtyřkami, útlým pasem, blonďatou piňďulí a nádherným zadečkem. Tak se mu nedivme. Jiří, zkušený milovník, se v okamžiku vzpamatoval a beze slova vzal Sněhurku pravačkou pod zadečkem, levačkou přitáhl k sobě a dlouhým polibkem uzamkl její smyslná ústa.
Potom ji položil na lůžko a začal ji líbat, nejdříve na čele, na nose, ústech a krku. Teď se znovu nadechl, převrátil na záda a začal se svlékat on, vykoupal se dříve, než přišla, babka ho varovala. Nyní vyschlo v krku Sněhurce, když viděla jeho dlouhého habána v ztopořeném stavu - jujky, jak se tohle do mě vejde? Jiří se převalil opět na břicho a pokračoval v líbání Sněhurky a jejího těla. Zvláště na ňadrech si dal záležet. Ani bříško neošidil, ale když přišel ke krásné a voňavé mušličce, tak vzal na pomoc mlsný jazýček a pravý malíček. Začal koncert pro dva nástroje. Sněhurce z toho lezly oči z důlku a čelo orosilo potem. Začala prudce vzdychat a kroutit se jak had. Jiří po chvilce zapojil do akce oba prsteníčky. Sněhurka myslela, že se z toho zblázní, kdyby chudák tušila, že je to jenom začátek, asi by utekla a začala pouštět voňavou šťávičku. Na to Jiří čekal.
Na pomoc prsteníčku poslal pravý ukazováček s palečkem, sám se věnoval společně s mlsným jazýčkem a levými trpaslíky krásným ňadrům. Levé, pravé a pak obě. Chvílemi zabrousil na ústa, krček a ouška. Sněhurka chvílema ztrácela vědomí. Jiří se překulil na nebohou dívku, tlakem kolena jí roztáhl nohy a nalehl mezi ně. Sněhurka se celá rozklepala teď to přijde. A přišlo. Jiří správně zpracoval mušličku, ta byla připravená a krásně vlhká. Mládenec se připravil a pomalu začal zasouvat habána. Šlo to trochu ztuha, inu poprvé. Náhle Jiří prudce přirazil až na dno. Sněhurka vyvalila bulvy a hekla, hned na to začala jízda, jakou tenhle penzion nezažil. Poloha střídala polohu, akce akci, na své si přišli všichni trpaslíci. K ránu Jiří opravdu nemohl 7 dlouhých čísel je 7 čísel, padl vedle Sněži, tak ji v tom fofru zkrátil jméno a začal chrupat.
Sněža toho taky měla plné brejle, tak se jen slastně protáhla jako kočka a usnula vedle svého miláčka. A to je skoro konec této pohádky. Jak to dopadlo? Sněže se šukačka s Jiřím zalíbila na tolik, že se stala jeho ženou s několika milenci a milenkami a jestli nezemřeli, tak tam šukají dodnes...
