Takto jej provokovala a jezdila mu nenechavou ručkou po celém těle, jenže Adam spal a neměl sil. Ráno zase, povzbuzen silnou erekcí a novou chutí, chtěl se konečně svojí milé Evy dotknout, ale ona se mu hravě vysmekla a už s ním zase hrála laškovný závod. Adam pořád běhal za ní, nikde si na ní nepočíhal, prostě ho to nenapadlo. Bůh se už na Adamovu neschopnost nemohl dívat, proto si Evu zavolal k sobě: „Evo, jež jsi byla stvořena jako matka veškerého lidstva, sama jistě prahneš po prožitku pohlavního spojení, ale vidím, že Adam není hoden tvých nároků. Ty toužíš po někom, kdo by prokázal svou výdrž i po celodenní námaze, ty toužíš být jeho odměna. Jelikož jsi opravdu nádherná žena a je ti nemožné odolat, rozhodl jsem se vyhovět tvému chtíči. Mohl bych tvé děti přivést k životu já sám, ale jsem jen neposkvrněná a impotentní bytost. Proto ti poskytnu někoho, s kým budeš nadmíru a nadosmrti spokojena.“
Evě se dychtivě rozšířily zornice: „Ach koho, můj pane? Kdo bude tím, který konečně ukojí můj neukojitelný chtíč?“ „Nech se překvapit, drahá a překrásná Evo. Musíš jít příštího dne za západu slunce přímo na jih, stále na jih, tou cestou, která nikam nevede. Po několika hodinách se ti zjeví tvůj věčný milovník i ničitel.“ Eva plna nadšení a nedočkavosti poděkovala a odběhla. Bůh se za ní pyšně díval, konečně jí udělá radost a ona bude šťastná. Jak tak přemýšlel o tom, co všechno asi udělá Evu šťastnou, pocítil neznámé šimrání někde v podbřišku. Překvapeně si uvědomil, že se mu na bělostném rouchu rýsuje veliká boule. Celý druhý den se Eva Adamovi vůbec neukázala, zůstala ukryta za vodopádem a ukájela se zde svými představami. Nemohla se dočkat večera. Konečně se začalo trochu ochlazovat, až jí z toho ztuhly bradavky. Vylezla tedy z úkrytu a vydala se na jih po cestě, která nikam nevede.
Adam zatím plný zoufalství svoji Evu spatřil a zděsil se, kam to kráčí. Vždyť tam byla hranice Ráje! Vyskočil a chtěl ji varovat, ale potom jej napadlo, že se raději podívá, co má Eva za lubem. Proto se tiše vykradl a začal ji sledovat. Po pravici Eva měla nádherný, krvavě rudý západ slunce. Za okamžik začala temnota houstnout a chlad se zvyšoval. Čím déle šla, tím méně potkávala stromů, tím tvrdší a ostřejší byla země pod jejíma bosýma nohama. Adam už se neměl kam schovat, proto si od ní zachovával odstup a děkoval Bohu, že je stále větší tma. Eva po několika hodinách začínala pociťovat únavu, jemná chodidla ji pálila, ale kupředu ji hnala stále palčivější touha jejího klína. Konečně se jí zdálo, že přímo před ní začíná do temnoty probleskovat jasná záře tisíce ohňů. Jako by se její zkřehlé tělo nalilo novou silou, ještě zrychlila krok. Naskytla se jí fascinující podívaná.
Všude kolem hořely mihotavé ohně a zdravily ji svými jiskrami. Eva zůstala stát a jen bez hlesu pozorovala to strhující divadlo. Vtom ji za prsa popadly dvě obrovské černé horké ruce a zmáčkly je. Evě se zatajil dech. Zezadu se k ní tisklo rozpálené svalnaté tělo. „Jsi tady, Evo, vždycky jsem to věděl,“ zašeptal jí do ucha roztouženě vítězoslavný hlas. Než se Eva nadála, ohnuly ji ty silné ruce přes nejbližší skálu a ona mezi nohama ucítila obrovský penis, jak se rve přímo do jejích útrob. Vmžiku jeho majitel začal divoce přirážet, až Eva ječela bolestí. Bolest se však později změnila v neovládnutelnou rozkoš a Eva sténala a sténala. To šílené šukání snad nebralo konce. Náhle byla otočena na záda. Spatřila svého trýznitele i milovníka. Byl to samotný Ďábel.
Rukama Evu popadl za zadek a znovu ji začal nemilosrdně šoustat. Jeho penis byl snad ještě tvrdší než skála, na které si Eva rozdírala svá záda. Adam beze slova zíral na to, co viděl. Potom se rozeběhl a skočil do nejbližšího ohně, plný zoufalství. Když to Eva s Ďáblem viděli, začali se bláznivě chechtat a bušili do toho ještě tvrději. Tak skončil příběh slavné dvojice. Adam zhynul pro lásku k nevěrné Evě, která byla nadosmrti odsouzena k souloži s Ďáblem...
