Bavilo mě tam chodit, byla tam skvělá atmosféra a pivo v korbelech roznášela nádherná šenkýřka. Dlouhé rovné tmavé vlasy až do pasu, uhrančivé oči, odzbrojující úsměv, a hlavně úžasně kypré ženské tvary, ještě zdůrazněné perfektně vybraným kostýmem. Tvořila ho bílá halena s velikým výstřihem vpředu na šněrování, která odhalovala dokonalá velká ňadra a přes ní dolů šaty, které daly, díky korzetu, vyniknout úzkému pasu a naopak širokým bokům. Říkalo se jí Judita a nešlo jí prakticky nikdy odolat, když mi přinesla další čerstvě načepovaný korbel. Mohl jsem si stokrát říkat, že až dopiju, půjdu už určitě domů, ale do jejích očí, plných tajemství a kouzel, jsem jí to říct nedokázal. Byl zrovna prostřední víkend slavností, sobotní večer, když jsem se vracel přes louky z vedlejší vsi od příbuzných z návštěvy. Po obloze se začala honit bouřková mračna, tak jsem přidal do kroku.
Ovšem jak už to tak bývá, obloha se během minutky zatáhla a spustil se prudký liják. Byl sice teplý a vítr nebyl nijak silný, ale i tak jsem se rozběhnul k nedalekému krmelci na kraji lesa, abych to přečkal alespoň pod malou stříškou. Oblohu začaly křižovat blesky, hromy burácely a já jsem jen doufal, že do stromů kolem mě žádný z nich neuhodí. V okolí byly ale vyšší objekty, jako třeba věž kostela, nebo vysílač na kopci, tak to snad nehrozí. Chvíli jsem pozoroval okolí, ozářené záblesky světla, když jsem na louce na svahu přímo naproti, uviděl postavu nadšeně tančící v tom prudkém bouřkovém dešti. Co tam sakra dělá?! Rozběhnul jsem se k ní a když si mě všimla, vyběhla mi také naproti. Byla to Judita! „Co tu proboha děláte!? Vždyť nastydnete!“ řekl jsem jí a musel jsem trochu přidat na hlase, abych překřičel bouřku.
„Proč bych měla? Vždyť je tak krásně!“ odpověděla mi a náručí rozevřenou k nebi se opět několikrát protočila. Její dlouhé vlasy vlály kolem a já cítil nepopsatelný pocit touhy. Tančila s lehkostí a elegancí, kterou by možná od dívky jejích proporcí kdekdo nečekal a já stál jako omámený. Vztáhnul jsem k ní ruce, přitočila se ke mně, objala mě a naše ústa se spojila ve vroucném, hlubokém a dlouhém polibku. Najednou pro mě přestal existovat čas a prostor, nevnímal jsem déšť ani blesky a jediné, na co jsem dokázal myslet, byla ona. Cítil jsem její nádhernou vůni, její horké tělo přitisknuté ke mně a její sametové rty. Strhnul jsem ji do trávy a v leže na boku jsem jí rukou začal hladit obliny jejích boků. Takřka jsem nevěděl, co dřív, které části jejího krásného těla se věnovat. Vyřešila to však za mě, lehkým tahem rozvázala tkaničku na haleně a mně se naskytnul dokonalý pohled na její obrovská, těžká ale pevná ňadra.
Zabořil jsem mezi ně obličej a začal je líbat a zlehka kousat a mazlit se s nimi. Evidentně se jí to líbilo, protože mě chytla rukama za hlavu a ještě víc si mě k sobě přitisknula. Myslel jsem, že se zblázním vzrušením, takovou krásu jsem ještě v životě neviděl. Nemohl jsem se nabažit její jemné a hebké pokožky, vonící orientální mysl zatemňující vůní, stejně jako jejích tvrdých velkých bradavek, které jsem s chutí sál a dráždil ústy. V kraťasech jsem měl hotový poplach, můj klacek stál k prasknutí napumpovaný krví a dožadoval se svého. Najednou mě trochu odstrčila, ale jen aby se mi mohla podívat do očí. Viděl jsem v nich hloubku celého vesmíru a moudrost snad samotné Matky přírody a dokonce se mi zdálo, že z nich vychází naprosto lehounké namodralé světlo, úplně magické! „Vezmi si mě hned!“ řekla, jako by mi četla myšlenky.
Na nic jsem nečekal, rychlým pohybem jsem ze sebe stáhnul mokré kraťasy včetně slipů a zvednul jsem jí šaty. Objevila se nádherná baculatá kundička a já ji skoro bezmyšlenkovitě, jako smyslů zbavený, začal lízat. Judita mi vycházela vstříc a zaplavovala má ústa lahodným nektarem, prýštícím přímo z jejího lůna. Možná jsem se ani nemusel snažit, protože to vypadalo, že je dávno připravená mě přijmout, ale přece bych si neodepřel tu radost ochutnat ji. Vzala mě za ramena a přitáhla si mě na sebe, že jsem rovnou svým tvrdým kopím zajel až na dno její studánky a sevřela mě stehny tak, abychom byli co nejtěsněji spojeni. Obejmul jsem ji pevně rukama a také se snažil vychutnat si ten nádherný okamžik. Přišlo mi, že jsme najednou jeden celek uprostřed nekonečného vesmíru a přál jsem si, aby to tak zůstalo navždy.
Opět jsme se začali vášnivě líbat a já zlehka začal přirážet. Judita mi naprosto dokonale snahu vracela a mně se zdálo, že se známe celou věčnost a přesně víme, jak na to. Za chvíli už to byla divoká jízda, kterou jsme si oba neskutečně užívali. Když už jsem myslel, že to nevydržím a budu muset stříkat, zpomalila a pošeptala mi, že by to ráda zezadu. Otočila se, kleknula si na všechny čtyři, prohnula se a opět na mě vystrčila svoji nádhernou zmáčenou broskvičku. Chytnul jsem ji oběma rukama za její překrásný velký kulatý zadek a znovu jsem do ní proniknul. Ten pohled byl pro mě naprosto fascinující. Jak pohazovala hlavou, její dlouhé vlasy poletovaly ze strany na stranu a občas mi jako hebký závoj přejely přes ruce. Ani nevím, jak dlouho jsme se takhle milovali. Těsně před dosažením orgasmu si znovu lehla na záda, strhla mě na sebe a chvíle největší rozkoše jsme opět prožili pevně spojení. Navíc jsme se při tom opět vášnivě líbali a já cítil, jako by námi kolovala neskutečně silná energie.
Bylo to něco pro mě absolutně neznámého, ale bylo to to nejúžasnější, co jsem kdy v životě zažil. Když vše odeznělo, lehnul jsem si na bok vedle Judity, objal jsem ji rukou kolem pasu a přitisknul jsem se, co nejtěsněji, k ní. Vnímal jsem její krásnou vůni, rychlý tlukot jejího srdce i jak pravidelně dýchala. Poslední, na co si pamatuji, jsou její rytmicky se pohybující velká ňadra a šumění doznívajícího deště. Potom jsem spokojeně usnul. Probudil jsem se a ležel jsem na louce sám v mokré trávě. Rozhlédnul jsem se kolem, ale široko daleko nebylo živáčka, jen měsíc ozařoval krajinu. Obléknul jsem si mokré věci a rychle jsem vyrazil směrem k hradu. Když jsem se blížil ke krčmě, potkal jsem svého nejlepšího přítele, který byl zrovna na odchodu. „Koukám, že jsi pěkně promoknul, co?“ usmál se na mě a poplácal mě po rameni. „To víš, letní bouřka! Jak dlouho je tu Judita?“ zeptal jsem se ho. „Ta? Celou dobu, jako každý den! Tak se měj. Dobrou noc!“ „Dobrou...“ řekl jsem vzdalujícímu se stínu.
