Na zahradě je klid, Laura bude tedy v domě. Zapadající slunce ostře ozařuje průčelí domu a tím mi pomáhá v mém plánu dostat se do domu, pokud možno nezpozorován. Plán se daří a zajíždím pod střechu garážového stání. Při vystupování z auta si uvědomuji nezvyklou tíhu svých prsou na mé hrudi. Ne že by to bylo nepříjemné, naopak, zkusil jsem se trochu zavlnit a prsa rozhoupat. Při vystupování z auta dost neobratný pokus, který měl za následek mírnou ztrátu rovnováhy a já jsem svým pravým prsem vrazil do horní hrany otevřených dveří. Trochu se mi zatmělo před očima a prsem mi projela intenzivní bolest. Prostě srovnatelná s tou chlapskou, když se něčím klepnete omylem do varlat. Pro mě ovšem nový poznatek, prsa dovedou přinášet slast, ale i bolest.
Odemykám boční dveře a vcházím do domu. Z chodby vidím dveře do Lauřiny pracovny, jsou pootevřené a je slyšet tlumená hudba a klapot počítačové klávesnice. Ještě jednou se několikrát zhluboka nadechnu a vstupuji dovnitř pracovny. „Ahoj lásko,“ mluví na mě Laura, a aniž otočí hlavu od počítače se ptá jaký byl den. Odpovídám na její pozdrav, ale už nestačím říct z připravené řeči vůbec nic. Laura reaguje jako blesk na neznámý ženský hlas, který vyšel z mých úst.
Prudce se otočí, vyskočí ze židle a chrlí jednu otázku za druhou. Proč mám na sobě Pavlovo oblečení (zapomněl jsem se Vám v úvodu představit, mé jméno je Pavel), jak je možné, že mám jeho klíče, že slyšela i motor auta. Její hlas přechází do trochu hysterické tóniny. Snažím se ji přerušit a říkám jí, že jí vše vysvětlím. „No to bych prosila,“ křičí na mě, „stalo se něco Pavlovi, anebo to je nějaká hloupá hra?“
Teď už je mi jasné, že musím zvolit důraznější způsob vysvětlení. Chytím ji tedy oběma rukama za ramena, trochu s ní zatřepu a křičím, „já jsem tvůj Pavel!“ Než mě znovu přeruší, tak ze sebe chrlím připravenou řeč. „Víš, kde jsme se seznámili? Bylo to přeci na Karlově mostě, kreslil jsem obrázek Mostecké věže, ty ses ptala, jestli je na prodej, pak jsme si povídali, pozval jsem tě na večeři na Paroplavbu, měli jsme pstruha na roštu! Nad zadečkem máš krásnou pihu! Na první společné dovolené jsme byli na Moravě, na Radhošti! U sochy Radegasta jsi si přála, aby nám láska vydržela na věky!“
Laura se trochu zmítá, kroutí hlavou ze strany na stranu a křičí: „Dost, přestaňte!“ Pouštím ji tedy se svého sevření a zůstávám před ní tiše stát. Tichým hlasem připouští, že všechno, co říkám je pravda, ale jak je proboha možné, že to vím? Znovu ji ujišťuji, že jsem opravdu její Pavel. Vybíhám z její pracovny a pronásledovaný Laurou mířím do obývacího pokoje, jehož značnou část zabírá masivní sekretář, který jsem restauroval. Má spoustu přihrádek. Otevírám jednu po druhé a vždy, než jí otevřu, křičím na Lauru, co je uvnitř. Běžím do koupelny, Laura za mnou.
„Toto je můj kartáček, toto tvůj! Můj ručník, tvůj ručník!“ Laura na mě vyděšeně hledí, drží se za hlavu a jen pořád dokola opakuje: „Dost, přestaňte!“ Chytím ji za ruku a táhnu do svého pokoje. I tady jí ukazuji, kde co je, beru do ruky fotoaparát a říkám jí, co je na posledních pěti snímcích a zároveň jí to ukazuji. Je vidět, že po těchto argumentech jsem jí úplně odzbrojil.
Beru ji opět za ruku a jdu zpět do obývacího pokoje. Lehce jí vtlačím do křesla, sednu si naproti ní a začínám jí klidným hlasem vyprávět, jak se události dnešního dne seběhly. Vyprávění zakončím popisem našeho dnešního nočního dialogu, kdy mi Laura oznámila, že by raději žila s ženou. Vidím na ní, že začíná přijímat skutečnost, kdo opravdu jsem. Už jen pouze tiše sedí a dívá se na mě, ale ne vyděšeně, v jejích očích začínám rozeznávat jiskřičky zájmu.
Ze všeho se mi najednou chce hrozně na malou. Uvědomuji si, že jsem ještě jako žena nebyl na toaletě. Omlouvám se Lauře, že musím na chvíli do koupelny. Kde se najednou ve mně vzal ten výraz do koupelny? Proč neřeknu prostě na záchod? Odcházím na toaletu a automaticky usedám na prkýnko. Ten pocit prvního čůrání v ženském těle asi nikdy nezapomenu. Je to opravdu zvláštní, nemusel jsem si nic držet a ani nijak usměrňovat to, co ze mě vytékalo. Překvapila mě ale skutečnost, že po vykonání potřeby moje ruka automaticky sáhla po rource toaletního papíru a já jsem provedl úkon pro ženy zcela běžný. Prostě jsem se tam dole utřel.
Poprvé jsem si uvědomil, že i přes to, že uvažuji ještě jako Pavel, tak tam někde v podvědomí mám ukryté instinkty ženy. Není ale čas na podobné úvahy a vracím se zpět do obývacího pokoje k Lauře. Ta má před sebou otevřenou láhev jejího oblíbeného ryzlinku vlašského. Skleničku drží v ruce a podle obsahu lahve usuzuji, že první dvě deci musela do sebe hodit na ex.
Má už celkem klidný výraz ve tváři a ptá se, jestli proměna v ženu byla se vším všudy, tedy i tam dole. Jestli bych se nezlobil, že by si mě chtěla celého prohlédnout. Jak jsem tam před ní stál, tak jsem si pomalu začal přetahovat přes hlavu tričko a pomyslel jsem si, že je to moje první striptýzová show, že se role pěkně obrátily, protože tohle jsem po ní chtěl mnohokrát předtím i já. To, aby se přede mnou pomalu svlékala.
Jak jsem se zabral do těchto myšlenek, zaplavila mě zase ta pro mě již známá slast. Navíc mi spodní lem trička projel přes prsní dvorce a to vše mělo za následek zpevnění a vztyčení mých bradavek. Zahodil jsem triko na zem a pomalu jsem si začal stahovat kraťasy. Povolil jsem pásek a najednou mi přišlo hloupé, abych zůstal stát jen ve slipech, které mi teď tedy opravdu stejně neseděly. Stáhnul jsem si proto vše najednou a zůstal stát nahý uprostřed pokoje. Někde v podvědomí mi něco přikázalo mírně pokrčit koleno pravé nohy a posunout ji lehce přes levou a tak částečně skrýt moji mušličku.
Zároveň mi pravá ruka sklouzla dolů a pomohla zastínit zvědavý pohled Laury, který směřoval mezi mé nohy. Levou rukou jsem si instinktivně přikryl ňadra. Zalil mě pocit horka a určitě jsem se začervenal. „Ono se nám to stydí,“ říká Laura a vstává z křesla. Přichází ke mně a lehce mi odsunuje mou ruku z prsou. Opatrně, jakoby bázlivě se jich dotýká, pak je opatrně podebírá a nadzvedává. „Máš je opravdu moc krásné,“ šeptá, „a cítím, že jsou opravdová, přirozená, nejsou to žádné náhražky. I bradavky ti reagují zcela přirozeně. Víš, ale nebudeš se zlobit, když si tě prohlédnu ještě dole?“
Nevím, co na to odpovědět, ale vím, že ji musím přesvědčit. Odtahuji tedy ruku z mé mušličky. Laura mi opatrně sahá mezi stehna, trošku je rozevírá a zkoumavě se dívá na mé ženské přirození. Lehce ho pohladí rukou, otočí se, jde ke stolku a napije se rovnou z lahve.
„Víš Pavle, to je teda síla, ty jsi opravdu žena se vším všudy.“ Pokládá láhev a znovu se ke mně vrací. Teď už z jejích očí vyzařuje opět klid. Opatrně natahuje ruce k mé hlavě a vjíždí mi prsty do vlasů. „Máš je moc nádherné a husté,“ říká a upravuje mi je tak, aby mi volně splývaly na ramena a pár zlobivých pramenů spouští přes prsa. Obchází mě kolem dokola. Zastavím ji, chytím ji rukama za hlavu, hladím ji a slyším, jak jemným ženským hlasem říkám, že jsem opravdu její Pavel, a že teď vůbec nevím, co budu dělat, že je jediná, koho mám a kdo mi může pomáhat.
Najednou mě zalévá takový divný pocit dojetí a cítím, jak mi z očí tečou slzy. Nemůžu je vůbec zastavit. To se mi jako chlapovi sakra nikdy nestalo! Laura mi slzy stírá z tváří dlaněmi a slyším, jak říká, že jsem hlupáček, a že když ví, že to jsem opravdu já, tak proč by mě měla opustit, když jsme si slíbili, že spolu budeme napořád v dobrém i zlém! A že to, co se stalo, není až tak zase zlé.
Odchází do koupelny, bere svůj župan a dává mi ho přes ramena. Moje ruce vklouznou do rukávů, upravují župan a zavazují pásek na mašličku. Večer už se pomalu přehoupl v noc. Beru iniciativu do svých rukou a navrhuji, abychom šli již spát. Říkám Lauře, že vše je nějak moc rychlé a já jsem z toho všeho dost unavený. Navrhuji, ať se na mě nezlobí, že bych dnes chtěl spát sám ve svém pokoji.
Jemně mě pohladí po vlasech a šeptá mi do ouška, že se vůbec nezlobí a že kdyby mi bylo v noci smutno, můžu za ní samozřejmě přijít nahoru do naší ložnice. Všiml jsem si, že zdůraznila slovo naší! Jsem ale již velmi unaven a jako v mrákotách odcházím do svého pokoje, padám na postel a okamžitě usínám.
