Zuzana mu bušila do ruky, vřískala a nadávala mu celou dlouhou cestu chodbou. Zdálo se jí, že neonové trubice na stěnách svítí nějak matně, jako by byly hodně zaprášené. Svítily samozřejmě pořád stejně, to jen Zuzanin mozek byl, dá se říct, tak trochu zaprášený. Jackson se nedal ničím vyrušit a vyvedl ji až ven.
Venku bylo ticho. A taky příjemně studený vzduch. Zuzana se zhluboka nadechla a pak už se jen nechala vést jako poslušná ovečka. Jackson vytáhl z kapsy klíčky a ozvalo se ostré zapípání. Otevřel dveře na straně spolujezdce u svého velkého černého nablýskaného auta, pustil Zuzaninu ruku a naznačil jí, aby nastoupila. Zuzana se opřela o měkkou opěrku a nosem nasála neznámý pach. Byla přesvědčená, že to auto je koupené teprve nedávno. Jackson se po chvilce usadil vedle ní. Ze všeho nejdřív si zapnul pás a když zjistil, že Zuzana to ještě neudělala, pobouřeně zavrtěl hlavou. Zahanbeně se připoutala také a odtáhla se co nejvíc ke dveřím. Jackson nastartoval a auto se plynule rozjelo.
Zuzana předstírala, že přes sklo sleduje rozsvícená okna a reklamy na budovách, ale ve skutečnosti byla jako na jehlách. On se bavil. Viděl, že je ta holka strašně nervózní. Zařadil vyšší rychlost a přitom se jako by omylem dotkl jejího kolena. Škubla sebou a když se k němu otočila, v obličeji se jí dal vyčíst nesouhlas. Ušklíbl se: „Nechtěl jsem.“ A prudce odbočil doprava. Zuzana vyjekla a rychle se chytila madla nad sebou, aby se neskulila Jacksonovi do náruče. Když opět vyrovnal směr, znovu se odtáhla a zabořila se co nejhlouběji do sedadla. Pak vysíleně zavřela oči a nasadila výraz, který měl každého spolehlivě odradit od případné konverzace.
Po chvíli cítila, že auto zastavilo. Zmateně vyhlédla z okénka a zjistila, že to tu vůbec nepoznává. „Vydrž chvíli, musím si něco zařídit,“ oznámil jí Jackson a vyklouzl z auta. Ušel pár metrů po chodníku a pak zmizel v jednom z temných vchodů. Zuzanina tvář se zachmuřila. Choval se k ní jako hulvát. Neřekl jí, kam jde, ani kdy se vrátí. Nechal ji tam jen tak trčet. A to, jak ji drze vytáhl z toho svého slavného klubu? Proč s ním sakra vůbec šla? Chtěla přece tančit s Nervem, zvlášť ten poslední tanec byl fajn... Vzpomínala si, jak se jí vůbec nelíbil. Jak se jí mohl nelíbit? Tančilo se s ním dokonale... Jak se k ní tiskl, jak jí dýchal na odhalenou šíji... Měla dojem, že její kamarádka Karla, která sice říkala, že Nerva nesnáší, jí jen tiše záviděla. A měla taky co, sakra, Nervus přesně věděl, co ji rozpálí, ještě teď cítila v rozkroku zvláštní horké mokro, a to se jí nestávalo často. Vlastně se jí to nestávalo skoro vůbec, mohla si dnes večer parádně užít, ale pak přišel ten Jackson a prostě jí všechno překazil.
Byl to idiot, ale až ji bude vykládat před domem, mohla by z něj vymámit Nervovo číslo... Přemýšlela, co všechno by Nervovi řekla do telefonu, ale pak už spala. Jackson nebyl pryč ani čtvrt hodiny. Uchechtl se, když zjistil, že Zuzana spí, ale nijak ho to nepřekvapilo. Po tom Kouzelném nápoji, co občas „jen tak mimochodem“ namíchal Nervus, by musel upadnout do limbu každý. Byl to jeden z přirozených vedlejších účinků.
Motor tiše zapředl a dali se opět do pohybu. Jackson nevěděl přesně, kde jeho momentální svěřenkyně bydlí, protože Karla mu to dokázala vysvětlit jen velice zhruba. Nedělal si s tím však starosti, Zuzana se bude muset probudit, a tak mu to řekne. Cesta městem nebyla žádný problém. Jackson se spokojeně usmíval, protože všechno šlo hladce. Věděl, co musí. Karla mu řekla: „Vem si ji, jestli chceš.“ A on se přesně to chystal udělat.
Zastavil na okraji maličkého náměstí, které působilo zchátrale žalostným dojmem jako všechna náměstí v levných čtvrtích na světě. Podle Karliných nedostačujících informací měla Zuzana bydlet někde blízko. Zuzana spala jako špalek. Jackson se naklonil k ní a začal jí tichounce, tišeji, než šveholí vánek v korunách stromů, šeptat do ucha. Když Zuzana otevřela oči, vypadala, jako by dostala ránu palicí. Kouzelný nápoj stále účinkoval, ale jeho hlavní účinky se měly projevit v nejbližších hodinách. Pomalu otočila hlavu směrem, kde byl Jackson. Asi by měla vypadat překvapeně, když přímo vedle sebe uviděla tu drsnou tvář, tak blízko, že se skoro dotýkali nosy.
Jackson se jí díval do očí. Její pohled byl zmatený a zamlžený, jako by měla horečku. Musela ho vnímat jen tak vzdáleně. Čekal, až se začne smát. Znal to. Nejdřív se jí jen zavlnily koutky úst, pak se začala chechtat. Znělo to příjemně, ale trochu nepříčetně. Hlavu zvrátila dozadu a ruce překřížila na břiše. Jackson ji laškovně dloubl mezi žebra a ledabyle nadhodil: „Co kdyby sis sundala to tričko?“ Zatvářila se, jako že o tom bude uvažovat, ale už v příští vteřině si přetáhla tílko přes hlavu. Hodila ho Jacksonovi do klína a prsa v černé podprsence se jí zahoupala. Znovu se zasmála, jako by jí to přišlo zábavné.
Za okamžik se Jacksonova ruka ocitla na jejím stehně a stiskla. Zuzana se zavrtěla, takže se jí bezpečnostní popruh svezl mezi prsa. Jackson z jednoho z nich stáhl tuhou látku, možná trochu prudce, protože se ozvalo tiché zapraskání několika stehů. „Takhle zůstaneš,“ poručil jí. Přikývla, olízla si rty, vypnula hruď a přitáhla si Jacksonovu hlavu blíž k odhalené bradavce. Chvíli ji olizoval a sál a cítil, jaká horkost z ní sálá. Zuzana si sama rozepnula knoflík a zip těsných kalhot. Jackson nečekal, že bude sama tak ochotná, ale rád přesunul ruku z jejího stehna do vlhké houštiny krátkých drsných chloupků, do toho růžového sladkého světa pod dámskými kalhotkami. Spokojeně zabručela a nechala na svět vyklouznout i své druhé ňadro.
Jackson ji po chvilce dráždění nechal a způsobně zaujal polohu řidiče. „Kde bydlíš?“ zeptal se. „Tam,“ ukázala rozechvěle na ulici s parkem na konci a chtěla si upravit podprsenku těkavými pohyby rukou. Jackson zavrčel: „Řekl jsem, že tak zůstaneš.“ Nezmohla se ani na slovo a jen nechala ruce chabě klesnout. Se zvláštním pocitem se dívala, jak Jacksonova ruka (která ještě ani ne před minutou byla tam, kde žádná jiná už dlouho ne) zvolna otáčí volantem.
Jackson zastavil přede dveřmi, které vypadaly, že stačí jediné kopnutí a celá ochrana je v háji. Nemohl si pomoct. Pokušení bylo někdy (skoro pokaždé, sakra) příliš silné. Zuzana vystoupila z auta, napůl svlečená, svoje tričko teď držela v ruce. Trochu se potácela. Vypadala jako opilá. Opatrně zabouchla dveře auta a zahihňala se, protože se stejně ozvala rána. Jackson ji netrpělivě napomenul, že se s dveřmi tolik netříská. Přes ruku měl přehozené její sako a kabelku. Tu jí podal a řekl, ať najde klíče. Zuzana se začala ve svých věcech přehrabovat. Jackson zatím obešel auto, postavil se za Zuzanu a plynule jí stáhl rozepnuté kalhoty až ke kolenům. Udiveně se na něj otočila. V ruce držela klíče. Strčil jí svou velkou ruku zezadu do kalhotek a řekl jí: „Na co čekáš, tak odemkni.“ Byl už vzrušený, ale zatím se teprve rozehříval.
Nešlo se jí moc dobře. Spuštěné kalhoty jí povolovaly jen malé krůčky a při každém z nich se jí Jacksonovy prsty dostávaly níž mezi půlky. Na chodbě v domě byla tma a ona si nějak nemohla vzpomenout, kde je vypínač. Natáhla ruku a nahmatala stěnu. Bylo před nimi pár schodů. „Schody,“ zašeptala. Ozvalo se tiché zašustění, pak cvaknutí a chodbu ozářilo modravé světlo z malé baterky. Jackson vytáhl ruku z jejích kalhotek, spočítal schody (byly čtyři) a řekl: „Sedni si na ten nejvyšší.“ Zuzana, které mezitím kalhoty sklouzly až ke kotníkům, se posadila na studený schod. Jackson si podložil kolena jejím sakem a poklekl před ní. Sundal jí kalhoty a odložil je na stranu. Zuzana se při tom musela zaklonit a zapřít lokty. Připomnělo jí to léta dětství, kdy ji z různých částí oděvu vysvlékala máma. Sice nevěděla přesně, co s ní Jackson hodlá provádět, byla si však poměrně jistá, že to nebude převlečení do pyžámka a pusa na dobrou noc.
Jackson měl skutečně mnohem chlípnější úmysly než její máma před dvěma desítkami let. Ať to pro něj bylo jakkoli nepohodlné, zkroutil se na schodech do takové polohy, že měl výhled, jaký obvykle mívá gynekolog. Roztáhl Zuzaně nohy pořádně od sebe a svítil si mezi ně baterkou. Na kalhotkách měla mokrou skvrnu. Odhrnul kalhotky na stranu a zhluboka se nadechl té omamné vůně ženské touhy. Zuzana, stále opřená o lokty, se trochu třásla. Zaklonila hlavu.
„A teď si budeme trochu hrát,“ zašeptal Jackson a ona cítila jeho horký dech mezi svýma nohama. Jackson vzal baterku a svítícím koncem ji zasunul do Zuzaniny vagíny. Nejdřív jen na kousíček, viděl, jak kolem baterky prosvítá světlo, které dostalo slabě růžovou barvu. Pak zatlačil a narůžovělé světlo zmizelo. Okolí se opět ponořilo do dokonalé tmy. Zuzana tlumeně zasténala. Stáhla poševní svaly a vstupní otvor se uzavřel. Zeptal se jí, jestli dokáže odemknout svůj byt i bez světla. Odpověděla mu, že snad ano. Pomohl jí na nohy. Shýbl se pro její kalhoty a když došla ke dveřím svého bytu a po hmatu se snažila odemknout zámek, vytáhl jí kalhotky hodně nahoru, až se jí zařízly vzadu mezi půlky a vpředu přímo doprostřed její buchtičky.
