Banner
Audio povídky

Karkulka

Za lesem hlubokým, v maličké vesnici žila holčička jménem Karkulka. Když dostala první menstruaci, začali ji kluci ze vsi říkat Červená Karkulka. Karkulka neměla menstruaci ráda. Špatně se ji masturbovalo a další týden měla co dohánět.

Karkulka

Jednoho dne dostala zprávu, že je její babička nemocná, a tak ji chtěla donést košík plný koláčků a vína. Maminka ji varovala: „Hlavně nechoď přes les! Je tam zlý vlk a mohl by tě pokousat!“ Karkulka nikdy vlka neviděla, a tak se ptala maminky, jak že ten vlk vypadá. „Inu takový vlk se pozná podle velikého ocasu.“ Karkulka vyrazila na cestu, ale jen co zmizela mamince z dohledu, zamířila k lesu. Za chvíli uslyšela podivné zvuky a poté spatřila divného staršího muže. Ustrašeně se ho zeptala: „Nemáte náhodou veliký ocas?“ Když ten chlap viděl, jak roztomilé a krátké šatičky ta holčička má, jeho ocas opravdu dosahoval obřích rozměrů. Už dlouho v lese čekal na nějakou tu opuštěnou dívku, kterou by si obtáhnul. To víš, že mám, chceš se na něho podívat? Ne, prosím já vážně musím jít, odvětila Karkulka a začala utíkat, jak nejrychleji mohla. No, co bych to byl za vola, kdybych si nechal utéct takové čerstvé masíčko. Pomyslil si a za chvilku už strhával běžící Karkulku k zemi. Karkulka křičela, že ji nesmí kousat. Ale neboj se, když tak pěkně prosíš, tak tě jen budu lízat.

Vyhrnul Karkulce tu její kraťoučkou sukýnku a začal se dobývat pod krajkové bílé kalhotky. Konečně si mohl prohlídnout tu malou ještě skoro neochlupenou kundičku. Začal ji jemně hladit a pak nastoupil jazyk a ústa. Karkulka se třásla strachy, ale on byl jemný, jak jen mohl k tomu děvčátku být a nejprve ji lízal a líbal jen zjemňounka. Pak už se jazykem dobýval dovnitř. Karkulkou prostoupil nepoznaný žár a pak v ní vše vybuchlo. Když muž ucítil na jazyku tu slaďoučkou šťávičku a cítil, jak se její pochvička stahuje, poznamenal: „No vidíš, jaká jsi hodná holčička. Za to ti dám něco teplého do bříška, chtěla bys? Ale karkulka slušně podekovala a ukázala na košík, že tam má koláčky a ty jí stačí. „Pro koho máš ty koláčky?“ ptal se. „Pro babičku,“ odpověděla Karkulka. „Tak vidíš, nechej koláčky babičce a já ti dám moc dobré lízátko.“ Klekl si před Karkulčin obličej a čekal. „Ale vlku, ocasek přeci není lízátko“ bránila se Karkulka. Ale jen lízej, ty potvůrko, a když budeš hezky sát, tak se ti odměním dobrou šťávičkou. Tak Karkulka nedůvěřivě olízla ocasek a postupně si začala strkat jeho špičku do pusinky, ale on chtěl víc, a tak si tu její tmavovlasou hlavičku pěkně přitahoval a Karkulka se dusila a kuckala se, ale musela ho vykouřit až dokonce a pak ji opravdu čekala odměna a ona polykala tu hustou bílou tekutinu.

„A co to vino? To nemocné babičky nesměji! Koukej to víno hezky vypít po cestě a tím babičku ochráníš.“ I poděkovala Karkulka, a ještě hloupě tomu „vlkovi“ ukázala cestu k babiččině chaloupce. „Podívej holčičko na ty krásné květiny, co kdybys je babičce natrhala, jistě to ocení!“ A Karkulka se rozloučila a ohla se pro to kvítí. Jenže nemela kalhotky, neboť ty si nechal „vlk“ v kapse. Atak se muž ještě naposledy podíval na tu kundičku a musel se hodně ovládat, aby ji ho tam rovnou nenacpal. Karkulka natrhala kytičku a cestou k babičce ucucávala víno. Mezitím náš milý násilník doběhl do chaloupky a chudáka babičku svázal a zavřel do skříně. Svlékl se, lehl si do postele a čekal a čekal, v ohonu mu tepalo nedočkavostí. Karkulka dorazila opila na mol, a hned se divila, jak to ta babička dnes vypadá. „Co to máš babičko s obličejem?“ „To, abych se ti více líbila,“ odvětila „babička.“ „A co to máš mezi nohama za ocasek, a copak je to za kuličky, babičko?“ ptala se ta nevinná Karkulka.

„To, abych tě přefiknul, ty hloupá.“ A jak dořekl, vyskočil z postele a už to do Karkulky pral. Ani moc nekřičela, jak byla opila a v šoku. Bolest z prvního proniknutí vystřídala slast a ožralé Karkulce dělaly ty pohyby tam a zpět neskutečně dobře. Za chvilku už oddaně vzdychala a nechala se převrátit nahoru, takže teď seděla napíchnuta na tom velkým klacku a začala nadzvedávat tu svou kulatou dětskou prdelku nahoru a dolu. „To je ono,“ povzbuzoval ji. „Jen se hezky povoz na ocásku, ty malá kurvičko.“ A ta malá kurvička ještě zrychlila tempo a jezdila na ocásku, jak jen to šlo. A tak si malá Karkulka poprvé zašukala. A od té doby posílala Karkulka babičku často k místnímu lékaři, aby měla s tím svým ocáskem volnej kvartýr, a protože to byla děvka věrná a poslušná, vozila se pořád na tom stejném ocásku a mamince ani tatínkovi o tom sladkém tajemství nic neřekla.

Komentáře k povídce (0)

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.