Bral ji nejdříve jen jako takové nezávazné vybočení z normálu. Že ho fascinuje i osobnost tohohle sotva dvacetiletého mláděte mu došlo příliš pozdě, zamiloval se jako malý kluk. Rozchod s Helenou nebyl jednoduchý, ostatně který rozchod je jednoduchý, avšak nemohl jinak. Cítil, že Sandra je to pravé. Ve svých šestadvaceti už nepatřil k mladým býčkům, kteří celý den nemyslí na nic jiného, než do které by to zabořili, a doufal, že s pomocí nové přítelkyně by zase mohl získat svou dřívější sílu.
Upřeně ji pozoroval v zrcadle, jak celá promrzlá odkládá promočené svršky a chystá se do sprchy. Nechtělo se mu věřit, že už to jsou dva roky, co ji na téhle chatě poznal. Když je člověk šťastný, utíká čas neuvěřitelně rychle. Nepovažoval její nápad oslavit výročí seznámení na stejném místě za právě nejideálnější, ale zpohodlněl a nechtělo se mu vymýšlet na Silvestra něco jiného. Vlastně proč ne? říkal si. Teď toho litoval, protože si díky tomu začal uvědomovat, jak se do jejich vztahu pomalu vkrádá monotónnost. Záviděl jí tu její zdánlivě nevyčerpatelnou energii.
Celé odpoledne strávili vzájemnými provokacemi, válením ve sněhu, neočekávanými sprškami návějí ze stromů a bitvami se sněhovými koulemi, přesto vykročila do koupelny mrštně jako kočka a prozpěvovala si jeden z hitů, co právě letěl na světových žebřících. Po chvíli vyšla ven, oblečená jen do kratinké černé noční košilky s krajkami, kterou jí koupil k Vánocům, položila se na postel vystlanou loveckými kožešinami, nalila si vína a vyzývavě na něj pohlédla.
„Pojď Pavle, udělej mi to. Vnikni do mě, ty zvíře!“ Tohle na něj vždycky působilo. Přestože byl unaven, začala mu krev ve spáncích prudce tepat. Zvolna k ní přistoupil a odložil sklenici vína na stůl. „Budeme si teď hrát ve tmě.“ Sáhla si prsty mezi nohy, pak si je přitiskla ke rtům a zvolna olízla. „Podívej, jak jsem vlhká, nenech mě už čekat!“
Sedl si k ní na postel, svlékl jediný kousek látky zahalující její dokonalé tvary a zavázal jí hedvábným šátkem oči. Poté připoutal ruce i nohy koženými řemeny k čelu postele a nakonec umlčel další šátek švitořící ústa. Nedalo mu, aby nepohlédl na široké véčko Sandřiných nohou, mezi nimiž se potila vzrušením slabě narůžovělá kundička. V mihotavém odlesku lampy vypadala jako vzácná mořská mušle pokrytá starodávnou patinou. S přemáháním odvrátil pohled, oblékl se a nečekaně vyšel z pokoje. „Jdu do baru. Nemám teďko chuť.“ Z dáli ještě zaslechl slabý sten. Sandra se chvíli zmítala, ale rychle to vzdala.
Kdo ví, co na ni zase přichystal. Vynalézavost a fantazie se jí na Pavlovi vždycky zamlouvaly. Nesnášela milence, u nichž mohla předvídat každý pohyb rukou či těla. Pojednou uslyšela skřípnutí dveří a vzápětí ji vyvedl z rovnováhy neznámý hlas. „Wonderful. Beautiful girl in such good position. Why don’t use this chance?“ Sandra rozuměla anglicky příliš dobře na to, aby věděla, co ji čeká...
Kdo to jen proboha je? Mozek zoufale hledal přijatelnou odpověď. Je to Pavel, nebo poslal nějakého náhradníka? Třeba toho sympatického souseda, kterého si všimla u snídaně? To by mu bylo podobné. Než si v hlavě srovnala zmatené myšlenky, ucítila letmý dotyk jazyka na špičce nohy, pak něčí ústa postupně lízající její prsty. Tohle nečekala. Ruce hladily lýtka a holeně, přičemž neustále vnímala záplavu polibků, které jako by vysílaly z konečků prstů signály výš a výš a pozvolna rozehřívaly její místečko lásky.
Přistihla se, že se jí to začíná líbit a proti své vůli začala být vzrušená. Zapomněla na Pavla a oddala se pocitům pozvolna zaplavujícím její mysl. Tajemný jazyk klouzal nahoru po vnitřní straně stehen jako pomalý had. Když už dostihoval růžovou mušličku, změnil náhle směr a po druhé noze mířil dolů. Sandra vydala přidušený vzdech, ale cizinec byl neúprosný. Nevrátil se zpět, naopak přesunul se k prsům, jejichž bradavky trčely vzhůru jako dva mučednické kůly. Dlouze bloudil po nahnědlých dvorcích kolem dokola, než ucítila osvobozující polibky snažící se jakoby nasát celá její poddajná, hebká ňadra do úst.
Zoufalým úsilím se jí konečně podařilo zbavit hedvábného roubíku a hlasitě zasténala. Sandřin dech se spolu s tím, jak neznámý postupoval se svými polibky níž a níž přes pupík až k podbřišku, stával rychlejším a přerývanějším. Ve chvíli, kdy ji začala něčí ústa jemně tahat za chloupky kolem otvoru, změnil se v šílený trysk. „Strč ho tam, rozčtvrť mě, propíchej mě, ušoustej mě,“ slyšela se přerývavě vykřikovat. Okamžik se proměnil ve věčnost. Najednou pocítila na klitorisu po zlomek sekundy dotek špičky jazyka.
Vzlykla a prohnula se jako luk ve snaze prodloužit slastný okamžik naplnění. Nic. „Ty zvíře! Napíchni mě už na ten kůl, nebo se udělám sama od sebe!“ Cizinec snad porozuměl výzvě, zaútočil zběsile jazykem na její klitoris, projížděl přes pysky, nasáté krví rozkoše a lízal potůčky milostné šťávy vytékající z její pochvy. „Konečně! Konečně! Dělej!“ řvala Sandra jako smyslů zbavená, když do ní po chvíli zasunul svůj ztopořený penis. „Už, už budu! Píchej, rychle, rychleji, ještě, víc!“ přirážela tak, že postel prožívala malé zemětřesení.
Po necelé minutě zběsilého závodu se v mohutné křeči zhroutila naprosto vyčerpaná zpět na lůžko. Za pár sekund v sobě ucítila vybouchnout sopečný vulkán zaplavující její jeskyňku až po okraj. V témže okamžiku dosáhl orgasmu i Pavel, opřený o dveře koupelny a pozorující celé představení s údem v ruce.
Jakmile se Sandra probudila, ležel Pavel vedle ní. „Málem jsem tě s tím změněným hlasem a angličtinou nepoznala. Byl jsi skvělý.“ „Co bych pro tebe, miláčku, neudělal, když jde o to vyhnout se nudě a stereotypu,“ odvětil Pavel a vykouzlil na tváři potutelný úsměv.
