„No co se dá dělat, budu tam muset.“ Sbalil jsem tedy vše potřebné a onoho dne napochodoval na finanční úřad. "Oddělení kontroly, daň z příjmů fyzických osob" je napsáno na dveřích, jejichž číslo bylo napsáno v dopisu. Klepu na ně a vcházím. V malé místnosti trůní za stolem obrovská asi padesátiletá matrona, odhadem metr devadesát výšky, nejmíň 120 kilo váhy, odbarvené vlasy zamotané do podivného účesu, nalíčená "po ruském způsobu" (čím víc, tím líp) a stejně tak i navoněná. Místo odpovědi na pozdrav vyhrkla: „Co chcete?“ „Dostal jsem předvolání,“ říkám a pokládám jí na stůl příslušný dopis. „Tak si sedněte a dejte to sem,“ poručila a nasadila si pestrobarevné brýle. Otevřela peněžní deník a začala v něm šmejdit pohledem. Už po asi deseti vteřinách zapíchla prst kamsi do vyplněných kolonek, zvedla pohled a téměř vykřikla: „Tohle je jako co?“ Podíval jsem se tam a vysvětlil položku. „No tak to máte psát pořádně, né?“ Listovala dál.
Teď už nahlížela i do složky s doklady. „Tak tohle vám teda neuznám,“ zamávala mi před nosem dokladem, vytištěném na termopapíře. Byl dost vybledlý, ale tisk šel ještě přečíst. Tak pokračovala dál. Dělala si poznámky na papír a celkem toho bylo dost. Když se to posčítalo, dělalo to skoro třicet tisíc rozdílu na dani. K tomu ještě penále. „No tak já sepíšu zprávu o kontrole, za týden si přijdete a podepíšete to.“ Pak ale najednou odhodila dosavadní protivný výraz, šibalsky se usmála, naklonila se ke mně a zblízka mi zašeptala: „Ale můžeme to udělat i jinak. Když přijdeš dneska v osm ke mně, můžeme to celé smazat.“ Do kapsy u košile mi přitom vsunula vizitku. Pak se vrátila zpět, nasadila opět úřední výraz, vrátila mi všechna lejstra a rozloučila se se mnou: „Děkuji a na shledanou.“ Co teď? Zaplatit tu pálku, zkusit se odvolat, anebo využít její nabídku? Zvolil jsem třetí možnost.
Večer v osm zvoním u jejího bytu. Dveře se otevřely a už to začalo. Dáma se s tím nepárala. Praštila se mnou na gauč, zalehla mě a začala mě zběsile líbat. Pod tou těžkotonážní vahou jsem nemohl ani pořádně dýchat, bránit se také ne, tak jsem si aspoň vychutnával to líbání, protože byla docela zručná. Pak vstala a začala si poroučet: „Svlíkni mě. Teď hned. A kalhotky stáhneš zubama!“ Udělal jsem všechno, jak chtěla. „A teď se svlíkni sám.“ Svlékl jsem se, přičemž si nemohla nevšimnout mé erekce: „No vidíš, dyť se ti to líbí...“ Když jsem i já byl úplně nahý, lehla si na gauč. „Teď mě budeš líbat po celém těle. Nic nevynechávej, ale klín zatím nech na pokoji. Na něj přijde svůj čas.“ Tak jsem se pustil do líbání těla, jehož plocha svou rozlehlostí připomínala fotbalové hřiště. Bylo to asi tak stejně náročné, jako kdyby po opravdickém hřišti běhal. Když se jí zdálo, že už to stačí, roztáhla nohy: „Víš, co máš dělat?“ Místo odpovědi jsem se rovnou pustil do díla. Lízal jsem její poštěváček i jeho blízké okolí, až se její mohutné tělo chvělo a do ticha pokoje se rozléhalo hlasité vzdychání.
„Strč mi ho tam, ty kluku jeden!“ vykřikla potom a přitáhla si mě k sobě. Pustil jsem se do díla. V jednom okamžiku, jak jsem jí tak hleděl tváří v tvář, se mi vybavil její pohled během daňové kontroly. Měl jsem co dělat, abych nedostal záchvat smíchu. Abych ho potlačil, raději jsem se věnoval jejím obrovským prsům, které vybočují ze všech představitelných měřicích stupnic. Brzy jsem se dostal na vrchol. „Už budu!“ „Nastříkej mi to mezi prsa.“ Mohutný proud spermatu vystříkl a ona začala slastně kroutit hlavou ze strany na stranu. Když bylo dokonáno, vrátila se trochu do reality a řekla: „Ale já ještě nejsem, dojeď mě jazykem a rukama.“ Posunul jsem se tedy níž a pokračoval. Brzy se udělala. Její šťáva mi stékala po obličeji, docela dost jsem jí také spolykal. „Pojď se mi ukázat!“ Podívala se na můj mokrý obličej. „To je ono, tak to má vypadat. Ale neboj, nechám si to udělat taky. Dej ho sem.“ Přistrčil jsem jí svou kládu a ona se začala činit rukama i jazykem. To, co na něm pak předváděla pusou, byl hotový koncert. Zanedlouho jsem byl opět na vrcholu.
Nechala ho namířený na svůj obličej, takže jí ho semeno postříkalo a stékalo jí přes pusu, kde ho hned olizovala. Do pusy pak shrnula i to, co měla okolo. „Pojď si ještě dát společnou sprchu.“ navrhla. Byl to trochu problém, sprchový kout byl malý a sotva jsme se tam vešli (i když pokud by tam byla sama, nebyl by to moc velký rozdíl). O to zábavnější to bylo, byli jsme prakticky pořád tělo na tělo. Po osprchování, usušení a oblečení jsme ještě chvíli poseděli u čaje. „Byls dobrej,“ řekla mi své hodnocení. „Mně se to s tebou taky líbilo,“ reagoval jsem na to. „Na tu kontrolu můžeš v klidu zapomenout, až přijdeš, budu mít připravenou zprávu, kde žádný doměrek nebude.“ Poděkoval jsem jí, ale radši se dál neptal na její standardní metodiku. Důležité je, že to tím pro mě opravdu skončilo. O týden později jsem podepsal kontrolní zprávu a bylo hotovo. Oproti první návštěvě byla ale kontrolorka o poznání příjemnější, a když jsem odcházel, poslala mi ještě vzdušný polibek.
