Po třetí hodině odešla starší část osazenstva, nebo kterým jely nějaké spoje. Slavit zůstala převážně mladší generace a ti, kteří nebyli líní něco vypít a trošku se nalíznout. Pomotával jsem se po chodbě a přilehlých prostorách a sledoval, která květinka by se dala pomazlit nebo něco víc, když jsem si všimnul, že do šatny odchází jako poslední přítelkyně Janička, s níž jsem si to už několikrát rozdal. Bystře jsem se rozhlédl, zdali je čistý vzduch, ověřil si, že je v šatně sama a nehledě na riziko, posílen bowlí, jsem vnikl dovnitř. Jana si právě pustila sprchu a tak jsem vyjel za ní. „Ty pitomče, co tady děláš? Vždyť sem někdo přijde! Vypadni!“ Těmito slovy mě přivítala nahá, mokrá Janička a tvářila se dost vyjeveně.
Na ramenou a na prsou se jí třpytily první kapky vody, které se ještě nestačily spojit, prsy, ozdobené naběhlými dvorci s rozinkami uprostřed, trčely každý na jinou stranu. Tmavá houštinka byla ve světle nízko stojícího březnového slunka jakoby poseta zářícími démanty z vodních kapek. Krátkým pohledem jsem všechnu tu krásu ocenil a jen litoval, že se jí nemohu zmocnit na delší dobu, než jsem měl za daných okolností vyměřeno. „Mám na tebe velikou chuť. Že bys chtěla taky?“ „Jo, ale ne teď a tady!“ Už jsem nemohl déle diskutovat, čas letěl. Hrábl jsem do kalhot, vytáhl napružené pero, přirazil Janičku ke zdi a s její pomocí jsem byl okamžitě v ní. Ještě stačila trošku roztáhnout nohy. „Ty seš hrozný zvíře. Tohle bude průser, jestli nás někdo uvidí!“ brblala, ale pěkně přirážela a držela mě v té nepohodlné pozici, abych jí nevyklouzl. I když to dlouho netrvalo a bylo to nepohodlné, krásně jsme si zašukali. Ještě jsem stačil zaregistrovat, jak jí moje semeno stéká po mokrých nohou a už mě vyhazovala.
„Schovej si toho cancourka a vyjeď! Já musím pro děti, manžel taky slaví MDŽ. Pak mě kopla bosou nohou do zadku, poněvadž si všimla, jak jsem se poťouchle zašklebil, když oznamovala, že manžel také slaví. Rychle jí došlo, že možná on taky... Vycouval jsem z nebezpečného území, opatrně se vyplížil z dámské šatny a zajel do své laboratoře. Tam jsem si vyměnil mokrý plášť, zkontroloval stav kalhot a nyní už jist si sám sebou, vyrazil jsem mezi slavící partu. Měl jsem také po té námaze nemalou žízeň. Otevřel jsem dveře společenské místnosti a najednou jsem si připadal jako v šantánu poslední cenové skupiny dlouho po půlnoci. Vzduch byl modrý kouřem, magnetofon hulákal a rozverné páry tancovaly systémem tělo na tělo. Dámy se hihňaly a pištěly a oči jako tenisáky jim jen svítily. Viděl jsem, že dámy mají početní převahu a to nebylo špatné. Na chvilku jsem se odsunul do ústraní a pozoroval okolí. Stačil jsem zaregistrovat Alenku z oddělení syntéz, jak si nechává nalít, ale jen do poloviny malé kádinky.
Ani mě to u ní nepřekvapilo. Alenka byla příjemná, inteligentní, s dámskou společností moc nekomunikovala, ale pro mě to nebyl zase tak moc sexuálně přitažlivý typ. Nejvíc mi připomínala spící kočku. Pak se promítaly diapozitivy z dovolených v Tatrách, kam jezdila většina z nás na rekreaci. Všiml jsem si, že nejblíže u dveří, zády ke mně, sedí Alenka a také sleduje promítání. Postavil jsem se za ni a pohladil ji po vlasech, asi mi dodala odvahu vypitá bowle. Alenka otočila hlavu a tázavě se na mě podívala. „Pojď, já ti ukážu lepší obrázky z Tater“ pošeptal jsem jí. Tiše vstala a vyšla se mnou ven. „Kam mě to vlečeš?“ ptala se hned, jak jsem zavřel dveře. „Mám tady fotografie z jedné rekreace. A sbírku motýlů.“ „Aha,“ řekla chápavě a zkoumavě se na mě podívala. „Tak to jsem zvědavá. Hlavně na ty motejly.“ V pracovně jsem ji nabídl červené, poblahopřál k svátku a vyloudil jsem za to pusu.
Postavil jsem nedopitou kádinku a objal jsem Alenku. Pomalu jsem se na ni přisával. Také odložila víno a dala mi ruce na ramena a chvilku jsme se dráždili svými jazyky. Pak mě lehce odstrčila: „To by snad stačilo. Kdepak máš ty motejly?“ zeptala se. Ale to už jí v očích hrály ohníčky. „Hned se podívám,“ ale ani jsem se nepohnul. Pohladil jsem ji po vlasech. Byly dlouhé, černé, s namodralým nádechem. Objal jsem ji. „Ty mizero jeden,“ okomentovala to, ale sama se také ke mně přitulila a v té chvíli jsem pocítil, že se v ní něco zlomilo. Už to nebyla ta ostražitá, napjatá bytost, ale přítulná, povolná, vzrušená žena. Přitiskli jsme se k sobě a určitě cítila železo v mých kalhotách, když se pootevřenými stehny tiskla na mou nohu. Teď už nebylo na co čekat. Rozepnul jsem jí plášť a košili a do rukou mi vklouzl ženský prs, sevřený, jak jsem se domníval, v podprsence.
Byl jsem zvědav, a to jsem vždycky, jak moc poklesne, až to vzadu rozepnu. Stalo se a nestalo se nic, žádný pokles. Zajel jsem jí rukou pod košíčky. Byly volné a nic neklesalo. Teprve teď jsem uvěřil tomu, že Alenka má tak pevné prsy, že podprsenku nepotřebuje. „Prosím tě, proč ji nosíš? Vždyť ty ji vůbec nepotřebuješ,“ podivil jsem se. „Musím. Víš, co by tomu řekly ženské v šatně? Nevydržela bych s nimi.“ Pak už nebyl na řeči čas. Položil jsem ji na pohovku a teprve nyní jsem mohl vychutnat krásu dvou útesů, na kterých by, jak říká klasik, ztroskotal i ten nejzkušenější mořeplavec. Sklonil jsem se nad ní a třesoucí se rukou jsem rozepínal zbývající textil. Chtěl jsem opět vyjádřit podiv nad tou krásou, ale zakryla mi ústa rukou a tiše řekla: „Dělej.“ Neodpustil jsem si, abych nezajel rukou pod kalhotky, než je stáhnu docela. Pod mojí rukou se vlnila hedvábná krajina, obepínala Venušin pahorek a přecházela do vábného údolí.
Cítil jsem, jak mi její ruka uvolňuje kalhoty, až skončily na zemi. Uvolnila mého napruženého bojovníka a začala se s ním mazlit. V březnu se tou dobou už stmívalo a oknem na nás dopadalo světlo venkovní lampy se zbytkem denního šerosvitu. V tom kombinovaném světle jsem ještě viděl, že i trojúhelník má namodralou barvu, jako její vlasy. Poklekl jsem mezi její nohy a ona je pokrčila v kolenou a udělala mi místo. Tím se odkryla dosud uzavřená část vytouženého údolí. Sklonil jsem hlavu a nejprve jsem ji položil na sametovou houštinku. Začal jsem hladit hlídače té krásy, vykukujícího z černého sametu, lehce jsem jej nasál a pomazlil svými rty. Jazykem jsem prooral horkou brázdu co nejhlouběji to šlo a pocítil záchvěvy toho zázračného těla. Chvění přešlo do malého zemětřesení a pak následoval klid před bouří. Uchopila mě za vlasy a přitáhla si mě na sebe. Tiše zašeptala: „Tak už pojď.“
Šel jsem. Zasunul jsem se do ní, co jen to šlo, až na doraz a znehybněl jsem. Chviličku byla klidná a pak se začala probouzet. Začaly stahy a masírování mého hrdiny. Sevřela mě svýma nohama tak, že jsem jen čekal, až mi ukousne hlavu, jako to dělají kudlanky při milování svým partnerům. Co se dělo dál, lze jen těžko vypovědět. Souložili jsme na pohovce, pod ní, na podlaze, ve stoje, vsedě. Kdyby tam byl lustr, snad bychom to dělali i na něm. Děkoval jsem prozřetelnosti, že jsem se vysemenil na Janičce. Jinak bych byl už dávno mimo hru a jen bych se ztrapnil. Měla řadu orgasmů, ale po několika minutách chtěla vždy znovu a znovu. Líbilo se mi, že při tom nehulákala, nedrápala, nekousala. Jenom tiše šoustala a šoustala, s prožitkem a s plným soustředěním. Jak jsme skončili, to ani nevím. Byl jsem tak opotřebovaný, že jsem snad ani nevěděl, čí jsem. Leželi jsme vedle sebe. Přitiskla se svými útesy ke mně a ověřila si, že už jsem naprosto nepoužitelný.
Zakousla se mi do ucha a pak do něj zašeptala: „Tak jak se ti to líbilo s nymfomankou?“ Tak na tohle jsem nebyl připraven. Jen jsem zablekotal něco jako, že to bylo úžasné, ale asi ode mě víc nečekala. „Víš, seš docela dobrej. A jak jsem zjistila, nekecáš o svých milenkách. Já vím co ve mně je. Mě asi jeden chlap nikdy stačit nebude.“ Znovu jsem líbal ta úžasná prsa, hladil a líbal kožíšek, ale bylo jasné, že hra skončila. Z chodby se ozývaly rozjařené zvuky vytrvalých opilců a tak nám nedalo velkou námahu zařadit se mezi ně. S Alenkou jsme se pak občas milovali, ale bylo to na mě příliš náročné. Na takové sexuální výkony, které ona vyžadovala, jsem neměl. Takže jen občas, jako třešničku na dortu. Musela být ve výběru svých milenců velmi šikovná a opatrná, poněvadž jsem nikdy a od nikoho nezaslechl narážku na její sexuální chování.
